Jehlan nad šumavským jezerem

Nejvyšším bodem české části Šumavy je Plechý s 1 378 metry. Cesta na něj vede od Plešného jezera a okružní výlet nahoru a dolů je krásnou horskou pěší procházkou. Navíc potkáte i trochu literární historie: známý památník spisovatele Adalberta Stiftera.

K Plešnému jezeru jsem dorazil na kole a tam jsem ho zamkl. V cyklistických botách jsem vyrazil na pěší tůru – píšu o tom v jiném článku ZDE. V čem jsem šel, to je ale vedlejší. Podstatný byl výlet a zážitky s ním spojené.

Cesta od jezera k vrcholku hory je dlouhá si tři kilometry a po dvou kilometrech narazíte na památník spisovatele Adalberta Stiftera (1805-1868). Je to nejznámější spisovatel Šumavy, rodák z nedaleké Horní Plané. Památník tu byl zbudován v 70. letech 19. století a pokud si kladete otázku, proč má podobu jednoduchého jehlanu, tak odpověď může být různá.

Jednak Stifter ve své knize Hvozd, jejíž děj se u Plešného jezera odehrává, popisuje cosi jako „sloup nad jezerem“. Tudíž autor sám může být inspirací. Druhým, prozaičtějším důvodem je to, že památník musel být vidět – a tudíž musel být vysoký, velký. A prostý sloup prostě vidět je – navíc z bílého kamene se mezi zelenými stromy vyjímal dobře.

Třetím důvodem je místo, které je nesmírně těžko dostupné. Vytvářet zde nějakou složitou skuplturu, sochu, ve své době asi dost dobře nešlo. Už jen prostý fakt, že kameníci některé mohutné žulové kusy táhli k místu budování pomníku, je obdivuhodný. Kusy sem dopravili postupně, pak je složili na sebe.

Pomník má výšku 14,5 metrů a leží v 1 311 metrech. Je od něj samozřejmě nádherný výhled na jezero i celou krajinu v okolí, včetně nádrže Lipno (které ovšem ve Stifterově době samozřejmě neexistovalo). Více o pomníku i stavbě najdete ZDE.

Od pomníku už se jde až k vrcholu snadněji, cesta není tak strmá. Cestou je ještě jedna vyhlídka nazvaná Kučerova, podle botanika, který se Šumavě věnoval. Výhledy se naskýtají ale na celé cestě nahoru, důvodem jsou uschlé stromy po kůrovcové kalamitě. Dřív tu byl les mnohem hustší.

Nahoře na vrcholku Plechého postavili před nedávnem kříž, je dvojjazyčný, český a německý. Z kamenů na vrcholu je také pěkný výhled, ale možná ještě zajímavější se naskýtá z cesty, po níž se dostanete zase zpět k jezeru. Jde se místem bez stromů a před vámi se otevírá masiv Smrčiny, vlevo je opět vidět Lipno.

Když jsem byl až úplně nahoře, spustil se liják, letní šumavská bouřka, která rychle přijde a rychle odejde. Naštěstí jsou přímo pod vrcholem kameny přírodou uspořádány tak, že je tam kryté místo, kde jsem mohl přečkat, aniž bych zmokl.

Celkem mi i s bouřkou ta cesta zabrala tři hodiny, jinak se dá zvládnout možná i za dvě. Ale stojí za to pobýt u památníku nebo vrcholku déle, takže nikam nespěchejte.