Putim ještě nezatopená povodněmi

V Putimi jsem byl několikrát, prošel ji celou (je malá) a líbily se mi i dva zdejší mosty přes dvě ramena řeky Blanice. Jenže voda mírně tekoucí v příjemném letním dni je něco jiného než voda při povodni. Následující snímky ukazují (kromě jediné) Putim ještě nezasaženou velkou vodou.

Putim stojí na mírné kopci, jehož vrcholem je místní kostel. Putim nebyla tedy při povodních zatopena zdaleka celá, jen menší část dole, u Blanice. Tam ale tekla voda pořádně. „Vypůjčil“ jsem si jednu fotografii, z Píseckého deníku, z pondělního dopoledne. Pro srovnání ji uvádím (snad mi to Deník i autorka snímku, Lucie Kotrbová, dovolí…).

Při srovnání fotografií je dobře vidět, kam až voda vystoupala a co zatopila. Nejlépe je to znát při pohledu na okna malého domu přímo pod kamenným mostem. Všimněte si ale také na jiné fotografii bílého stavení, které má pod okny mírně oprýskanou malbu. I to byla nyní čára, kam až voda dosáhla.

Putim je starobylé sídlo, první zmínky jsou už z 11. století. Literárního věhlasu dosáhla ještě před tím, než do ní Jaroslav Hašek zasadil část děje svého Dobrého vojáka Švejka. Už v roce 1908 totiž vyšel román Jindřicha Šimona Baara Jan Cimbura – a právě skutečný Cimbura, jihočeský sedlák, je na zdejším hřbitově pochován.

Leč teprve Haškův román udělal z Putimi téměř ikonické místo, navíc se tu točila i část Steklého filmového přepisu Poslušně hlásím z 50. let. V domku, který se ve filmu objevil coby četnická stanice, však žádní četníci nikdy nesídlili. Dnes tam ovšem je alespoň symbolická deska.

Přikládám ještě pár fotek z nedaleké přírodní rezervace u rybníka Řežabinec. Z Putimi je to dva kilometry po zelené značce, u rybníka hnízdí ptáci a jsou zde také malé tůňky. Je tu také dřevěná vyhlídková věž.