Oblík je oblý jako mámino prso

Oblík v Českém Středohoří je krásná hora, která se hrdě a přitom skutečně oble a ladně vypíná nad krajinou. Připomíná ženské ňadro. Nahoru se vyleze celkem snadno, výlet zvládnete za dopoledne. A výhledy i místní traviny jsou krásné.

Výška Oblíku je 509 metrů nad mořem a okolní krajina je zhruba v 250 metrech. Z vesničky Mnichov vede nahoru ani ne 1,5 kilometru dlouhá cesta-pěšina, po které jste na vršku asi tak za půl hodinky. Já tam lezl s dvěma dětmi (3 a 5 let), tak se nám to protáhlo na celoodpolední výlet.

Abych děti motivoval k prudkému výstupu v odpoledním vedru, vymyslel jsem, že lezeme na mámimo prso, které je zrovna tak oblé. Děti to vzaly, ale všimly si, že okolo jsou ještě další podobné hory, které rovněž připomínají ženská prsa. „Hele, támhleto prso je takový špičatý…“, volala starší dcera. „No, to taky bývá, prsa mohou být kulatá i špičatá,“, odpovídal jsem zcela nedvojsmyslně. Nakonec jsme České Středohoří přejmenovali na České Prsohoří.

Oblík poskytuje skutečně nádherné výhledy, podobně jako vedlejší vrch Raná (457 m), ze kterého létají paraglidisté. Hned vedle Oblíku je trochu více kamenitý Srdov (482 m), který má právě ten špičatější tvar, na ten se dá také vylézt, ale turistická značka tam nevede. A o kus dál směrem na severozápad, k Mostu, je Oblíkova rodná sestra Milá (510 m), skoro stejně vysoký kopec a s podobným tvarem.

Kdosi na místo pod vrcholkem Oblíku umístil kamenný sloupek a napsal na něj, že jde o energetický bod. Sloupek se sem docela hodí, ale s tou energií – to nevím. Spíš tu rostou zajímavé traviny a květiny, je tu i hodně bodláků, jde údajně o typický příklad stepní krajiny. Vítr trávu rozechvívá a osvěžuje taky zpocené tváře těch, co sem vylezou.  Energii člověk čerpá prostě z toho, že je tu hezky a vzdušně a vidíte široko daleko.