Přehlcen knihami

Největší knihkupectví v České republice, palác Luxor, najdete na Václavském náměstí a já tam chodím docela rád. Zároveň z něj ale mám trochu tísnivý pocit. A není to tím, že jeho dvě patra jsou v podzemí.

V Luxoru najde čtenář nepřeberně knih, a proto tam taky chodím. Neříkám, že vždycky mají k dispozici opravdu všechny současné tituly, ale skoro všechny ano. Jakmile ale do obchodu zabrousím, začnu se v něm ztrácet. Ne že bych bloudil v jednotlivých patrech a odděleních, ale ztrácím se v té obrovské záplavě titulů.

Ačkoli do Luxoru zamířím většinou za jasným účelem, za výběrem konkrétní knihy, obvykle se tu začnu zastavovat u dalších knih, dalších regálů a sekcí. Tahle kniha by se mi líbila, tuhle bych si přečetl, že bych si tuhle koupil taky? Už jsem říkal, jak dlouho by mi asi trvalo, než bych přečetl všechny knihy, které má Luxor ve svých regálech. Jsou jich tisíce, či spíše desítky tisíc. Do konce života bych to nestihl.

Když nemáte možnost žádného výběru, k dispozici je jen jedna věc (kniha, auto, lednička, jogurt atd.), je to docela snadné. Musíte se spokojit s málem. Takhle nějak to fungovalo po stovky let a taky za socialismu. Dneska je to naopak, konzum nabízí od všeho nesčetně variant. I knižních titulů vychází desetinásobně víc, byť náklady jsou zase desetinásobně menší než před rokem 1989.

Mojí přirozenou reakcí na tu obrovskou záplavu knih, z nichž mnohé bych chtěl mít, je útěk. Prchám z tohoto chrámu intelektuálního konzumu ven na Václavák. Není to ani tak racionální jednání, spíš iracionální útěk od něčeho, co mne zahlcuje i přehlcuje. Podobné pocity zažívám i ve velkých obchodních centrech, v hypermarketech. Je tu tolik věcí, které by si člověk rád koupil – ale k čemu by mi nakonec byly?

Výsledkem je, že chodím skoro raději do malých knihkupectví, kde je výběr podstatně menší, Za těch dvacet, třicet minut, které tu strávím, se rychle zorientuju a usoudím, kterou knihu chci. Nejlepší jsou v tomto ohledu prodejny Levné knihy, kde je výběr už hodně omezený – a zároveň jsou knížky levné. Posledně jsem si tam třeba koupil úžasnou biografii generála Eisenhowera. Má 800 stran, stála 149 korun a přečetl jsem ji jako detektivku.

Myslím, že dnešní nabídka konzumní společnosti už daleko převyšuje skutečné lidské potřeby. Jestliže v oblasti osobních aut je nabídka ještě relativně omezená (existuje asi tak patnáct světových výrobců aut, z nichž můžete vybírat jakékoli modely), pak v případě menších věcí, produktů, je nabídka tak obrovská, že si lze jen těžko vybrat. Dávno už jsme překročili hranici „rozumné“ nabídky a snažíme se překonat hranici maximální možné nabídky.

Nerad bych ale, aby tahle moje úvaha byla brána jako výraz nesouhlasu s tím, jak naše dnešní společnost funguje.V zásadě je totiž vždycky lepší mít z čeho vybírat, než když na výběr nemáte. A to myslím jak z hlediska nakupování, tak z hlediska obecného, důležitých životních výběrů a voleb.