Neříkej mi kundaji!

Tak nám změnili jméno. Auta Hyundai už nejsou „hjundaj“ ale „hjondé“. Tuhle změnu výslovnosti jste možná díky televizní reklamě taky zaznamenali. Je součástí mediální strategie korejské firmy, jejímuž vedení se nelíbí, že se název v každé zemi vyslovuje jinak. Někde hjundaj, jinde hjundé, pak zase jundaj, hundý, hondé, hajundaj… Slovo přitom znamená „moderní“.

Češi mají dlouholeté zkušenosti s pronikáním českých jmen a názvů do světových jazyků a na jiné kontinenty. Čeština je krkolomná a těžko vyslovitelná, jsme proto dost benevolentní. Nikdo asi neuráží, že Antonín Dvořák je Dvorak, Dvourak, Dvoržak, Tforšak. Škodovky se někde čtou se „š“ na začátku, ale jinde jim říkají skouda nebo skóta. Také Baťovy boty se posléze změnily na Bata shoes, ale pojmenování univerzální i české žijí společně dál.

Nevím, jak na korejskou mediální strategii budou reagovat v jiných státech, ale mám dojem, že v Česku s ní valný úspěch mít nebudou. Češi bývají tak trochu lajdáci a projevuje se to i tím, že si v hovorové řeči spoustu výrazů zpohodlňujeme pro vlastní ústa. Nejmarkantněji to bylo vždy patrné v oblasti Prahy, kde převládá ležérní pepický tvar „ej“ – blbej, bejt, línej, umejvat … Ostatně výslovnost té druhé slabiky „daj“ v názvu auta je také pohodlnější, než kdybychom měli říkat na konci „dé“.

Korejci mají možná jinou zkušenost se svým pronikáním do světa než Češi a zcela jistě u nich vládne i jiná firemní kultura. Že se v Koreji pracuje i šéfuje jinak, to se ví a dost o tom vědí třeba v Nošovicích. Někomu to možná připomene časy kolektivního hospodářství, kdy se na ústředním výboru něco rozhodlo a všichni to pak dostali jako socialistický úkol (ale stejně ho neplnili). Teď se to rozhodne na ústředí v Soulu a všichni taky sklapnou podpatky (na rozdíl od socialismu to pak plní). Je pravděpodobné, že právě tahle přístup má za následek celosvětový úspěch automobilky, která je dnes už čtvrtá největší na světě. Ale těžko něco vnucovat lidem v tak specifické a individuální oblasti, jako je jazyk. Ani komunistům se v tomto směru nic nepodařilo, a to měli podstatně silnější páky na veřejnost.

Češi na nesnadno vyslovitelný a nelibozvučný název auta ostatně už dávno reagovali po svém. Před lety se autům kvůli nepříliš zářnému designu například říkalo „hyena“. Poněkud drsně zní i přezdívka „kundaj“, kterou užívají někteří pisatelé na motoristických webech. Snad nejlaskavější nakonec bylo označení jejich sportovního kupé. Tomu se říkalo „ferrari pro chudé“.

Psáno pro Literární noviny