K čemu je nám premiérovo volování

(MÉDIA) Je zachycení a zveřejnění hovoru premiéra s ministrem obrany v poslanecké sněmovně při osobním hovoru už určitým zásahem do „soukromí“ nebo ne? Ve chvíli, kdy se celý národ smutně bavil vulgaritou předsedy vlády, si tuhle otázku položil asi málokdo. Když ale odezněl prvotní šok, je možné se nad ní zamyslet.

Pro Rusnoka bych měl jisté malé pochopení ohledně věcného názoru na cestu přes půl zeměkoule, protože jde o výlet časově náročný a přitom formální. Ale od toho je politik koneckonců také placen: aby hrál roli kladeče věnců. Horší však byla forma, kterou svůj názor vyjádřil: přezíravě pivní, až arogantní tón a „vole“ v každé větě. V tom se premiér obnažil. Byl navíc chycen na veřejné půdě, kde je novinářů fůra, tudíž by měl vědět, že si musí dávat pozor na pusu. Ale on se projevil jako neopatrný trouba.

Je však také pravdou, že jen málokdo dnes dbá v běžném hovoru na jazykovou kulturu, styl. Jak by asi vypadal záznam podobného „profesního“ hovoru každého druhého mediálního manažera, jak by znělo diváckým uším, kdyby někdo vynesl běžné pracovní hovory mezi novináři? Nebylo by to často nic povznášejícího, sprostá slova by také padala a hrubého cynismu by zaznělo nemálo. A novináři jsou přece lidé, kteří vytvářejí veřejné mínění, také by měli být do jisté míry vzorem.

Rusnoka nechci omlouvat, ale na druhou stranu chytat každé politikovo šuškání mi také nepřipadá jako něco světoborného. Rozuměl bych navíc tomu, že podobnou verbální lahůdku odvysílá například televize Nova nebo zveřejní Blesk, že ji ale pustí do světa zrovna ČT 24, to mi k jejímu profilu nesedí. Navíc osobně opravdu nepotřebuji vědět, jak se předseda vlády projevuje v okamžicích své přirozenosti, protože hlavní obrázek o něm jsem si udělal už dávno, na základě faktu, že přijal premiérský post od člověka, jakým je Miloš Zeman a za nestandardních okolností. To mi jako hlavní informace o něm stačilo. Aférka „Mandela“ tuto podstatu jen rozkošatila, nijak však neprohloubila.

Psáno pro rubriku Medialýza týdeníku Literární noviny