Bojovala, až dobojovala

(MÉDIA) Pro dobrotu na žebrotu, mohla by si říkat bývalá šéfka Nových médií České televize Pavlína Kvapilová po svém nedobrovolném odchodu z Kavčích hor. Vypadá to jako heroická tragédie: žena, která se „jen“ zastala moderátorky Drtinové, je nakonec tím, kdo nejvíce ztratí.

Jenže aféra není černobílá, nejde tu o konflikt pravdy a lži, čestných s padouchy, schopných s amatéry. V téhle frašce mají máslo na hlavě a zároveň svoji pravdu všechny strany.

Kvapilová se v dobré víře zastala své kolegyně, v jejím vyjádření bylo i dost pravdivého o poměrech uvnitř Kavčích hor. Jenže na tomhle vršku se vždycky hrálo, hraje a zajisté bude hrát trochu pokrytecky. Je to dáno výjimečností televize jakožto média i ojedinělým veřejnoprávním statusem. Jde tu o vliv a zároveň o zajímavou práci, o peníze i mediální slávu, o postavení i pocit důležitosti.

Lidsky bylo gesto Kvapilové hezké, z hlediska manažerského to byla neobratnost a naivita. Kvapilová se vyjadřovala k něčemu, co jí nepřísluší a navíc se svými výhradami vyšla na veřejnost. Typický omyl mnoha mediálních pracovníků, novinářů – domnívají se, že jsou něco víc než jiní běžní zaměstnanci, že mají právo využívat média k řešení interních sporů. Ředitel Dvořák pak udělal jen to, co by učinil každý jiný šéf, který nechce připustit, aby firmu řídili podřízení prostřednictvím nátlakových akcí. Myslím, že s Kvapilovou se neloučil s nadšením, ale ze dvou řešení – být shovívavý (a tím pádem měkký) nebo si zachovat autoritu – zvolil prostě tu druhou.

A samotná Daniela Drtinová? Ta v ČT zůstává, moderuje vlastní rozhovorový pořad. Byť právě interview byla v jejím podání někdy profesionálně sporná a je nabíledni, že i kvůli tomu byla stažena z Událostí, komentářů. Co kdyby teď Drtinová „na oplátku“ odešla, aby tak vyjádřila podporu své bývalé kolegyni? Bylo by to působivé gesto – ale právě jen to gesto. Eticky oceněníhodné, jenže fakticky k ničemu. Tak to na Kavkách prostě chodí.

Psáno pro rubriku Medialýza týdeníku Literární noviny