První kroky aneb Jak na to

Na začátku by si měl každý, kdo se chce golf naučit, položit otázku: proč chci hrát? Existují desítky motivací, ale když už se do hry jednou pustíte, měla by vás pak také bavit.

Když vám hra nebude přinášet potěšení, nemá smysl dál hrát; asi je vhodné zkusit nějaký jiný sport. Nikde přece není psáno, že golf musí bavit každého. O golfu ostatně platí, že nemilosrdně trestá ve chvílích, kdy od něho chcete víc, než do něho vkládáte. Za to, jak hráč hraje, si může (skoro vždycky) sám. Je dobré si to připomínat a nevymlouvat se – na hole, počasí, kvalitu hřiště, na spoluhráče i soupeře… Golf spolehlivě odhalí, co se ve vás skrývá, jaký jste člověk.

Cesta začínajícího golfisty by měla vést nejprve na drajving, neboli cvičné odpaliště. Na fotografii dvoupatrové odpaliště v Praze 10 Hostivaři.

Kde má tedy zájemce, který chce golf zkusit, začít? Cest je několik. Pokud ve vašem okolí už někdo hraje, je dobré se dotyčného zeptat, kam chodí hrát a požádat ho, zda by vás s sebou někdy nevzal. Nepůjdete asi hned na hřiště, ale na cvičnou louku, tzv. driving range. Tady si můžete za 50-100 korun půjčit hůl, zaplatíte cca 100 korun poplatek, za 50 míčů dáte 50 korun a můžete zkusit odpalovat. Váš známý vám jistě řekne, jak chytit hůl a jak švihnout. Je to dobrý první krok, protože dotyčného znáte, nemusíte překonávat bariéru, která může ze začátku být mezi vámi a profesionálním trenérem.

Pokud žádného známého nemáte, stačí si najít nejbližší hřiště ve vašem bydlišti, popřípadě nejbližší driving range, a zjistit si, jak se jmenuje místní profesionální trenér či cvičitel a dohodnout si s ním lekci. Opět k tomu budete potřebovat pouze peníze na zaplacení vstupu, půjčení hole a míčků, a pár set korun na zaplacení lekce (cvičitelé bývají o něco levnější). Aktuální seznam všech českých hřišť i cvičných ploch najdete na serveru České golfové federace – www.cgf.cz.

Kompletní vybavení: sada holí a další nutné věci. Bag na hole, deštník, míčky atd.

Co hra vyžaduje na počátku? Především nějaké sportovnější boty – nemusí být speciální golfové. Sadu golfových holí na začátek nepotřebujete, stačí si jednu hůl (nejčastěji č. 7) půjčit, popřípadě koupit ve specializovaném golfovém obchodě (stojí cca 700 korun). Pozor: hned na začátku by vám trenér či cvičitel měl říct, zda máte hrát na pravou či levou stranu. Obvykle byste měli hrát na tu stranu, kterou rukou házíte.

Teprve když zjistíte, že vás odpalování míčků na drivingu opravdu baví, má smysl uvažovat o tom, že si koupíte celou sadu holí (obvykle 10-12 holí), popřípadě tzv. půl set (poloviční sadu). Lze si koupit sadu novou i s begem na nošení, která pro začínající hráče začíná na ceně něco pod 10 000 korun; lze zakoupit i ohranou sadu v bazaru (hlavně přes internetové bazary), která vás může vyjít na 5 000 korun.

Trénovat se dá přes celý rok, i v zimě. Cvičná odpaliště v pražské hale Erpet. Hraje se do sítě, cca 20 metrů před hráčem.

Když už si tedy hole koupíte, je možné s nimi hned vyrazit na nejbližší hřiště? Pokud jde o tzv. veřejné hřiště, lze to udělat. Veřejná hřiště jsou běžně dostupná například v USA, u nás také existují, ale není jich mnoho. Převažují ta, kam vás pustí pouze za předpokladu, že máte tzv. hendikep – přesněji HCP 54. To znamená, že jste už zvládli základní golfovou techniku, znáte pravidla a základy chování na hřišti a oboje máte stvrzené zkouškou u trenéra. V zásadě ale platí, že kdo hrát vůbec neumí a nic neví o chování na hřišti, měl by takovou návštěvu zvážit. Je to proto, abyste svou hrou-nehrou nezdržovali ostatní hráče, abyste je svým ne-trefováním míčku neohrozili.

První etapa života golfisty tedy začíná uchopením hole a končí získáním hendikepu 54. Průměrně nadanému hráči tato etapa trvá dva měsíce, existují ovšem i kurzy, kdy vše zvládnete za týden intenzivního tréninku. Můžete se učit i sám, podle nejrůznějších příruček a knih.

Bag s holemi váží někdy i přes 10 kilogramů, lze ho vozit také na vozíku.

Získání hendikepu (HCP) 54 je podmíněno získáním Osvědčení pro hru na hřišti. Jde o „řidičský golfový průkaz“, který vám vystaví buď profesionální trenér, případně odpovědný činovník v klubu, případně některý hráč-garant, jehož vyjádření klub uzná. Osvědčení se vystavuje na základě znalostí pravidel hry, z otázek bezpečnosti, chování na hřišti. Je na místě také zdůraznit, že v golfu není podstatné, jak dobře či špatně hrajete. Na hřištích celého světa najdete milióny hráčů hrajících vysloveně mizerně. Ať je kvalita vaší hry jakákoli, chce se po vás pouze jedno: dodržovat pravidla chování na hřišti.

Pravidlům chování při golfu se říká golfová etiketa a obnáší několik základních prvků. Například když vám hra nejde a hrajete pomalu, měli byste ty, kteří hrají za vámi, pustit před vás. Když je naopak někdo před vámi, měli byste odpálit míček až ve chvíli, kdy tito hráči budou mimo váš (i teoretický) dostřel. Také platí, že při odpalech kohokoli blízko vás se nehovoří hlasitě. Na hřištích se nekřičí na celé kolo, a když už, tak jen v případě, že váš míček letí na jiného hráče: to ho pak varujete výkřikem „fore“ (fór). Měli byste i vědět, že když váš míček udělá na grýnu prohlubeň, tak ji máte vypichovátkem vypíchnout, tedy uvést grýn do původního stavu. Je potřeba i vracet drny vyseknuté vaší holí při úderu na fervejích. Neměli byste zapomenout po odehrání jamky vrátit vlajku do jamky. Před hrou i po hře si obvykle podáváte se soupeřem ruce. Je také vhodné hrát v adekvátním oblečení – u mužů má například podobu trička s límečkem (golfová móda se však mění, směřuje od formálnosti k uvolněnosti a např. v USA se tričko s límečkem mnohde nevyžaduje).

Tato pravidla ke golfu patří a vycházejí z toho, aby hra plynula přirozeně a v klidu. Důležitá je ohleduplnost k druhým, vědomí, že nejste na hřišti jen vy, kdo hraje.