Něco o tréniku a trenérech

Smyslem golfu je dopravit míček z odpaliště do jamky, ať už k tomu potřebujete jakýkoli počet úderů. Nicméně radost z golfu máte především tehdy, když těch úderů nepotřebujete příliš mnoho a když vám míček letí nebo běží tam, kam vy chcete.

Jeden ze současných nejlepších trenérů golfu, Američan Hank Haney. Trénoval Tigera Woodse. Zde při ukázkové lekci na Karlštejně.

Klíčem k tomuto cíli je zvládnout techniku hry. Toho lze dosáhnout pouze tréninkem. Existují lidé, kteří vezmou do ruky golfovou hůl, švihnou, zasáhnou míček a ten letí. Bývají to lidé se sportovním nadáním. Vedle nich tu je mnohem větší armáda lidí s průměrnými předpoklady a schopnostmi, kteří mají zpočátku problémy trefit se vůbec do míčku. Mnohým z nich trvá třeba celou sezónu, než si osvojí základní techniku. Pokud však věnujete pár hodin měsíčně tréninku, neměl by být pro nikoho problém naučit se hrát golf na běžné rekreační úrovni.

Pod pojmem trénink tu máme na mysli především nácvik správného golfového švihu a techniky patování; i když k tréninku jistě patří pochopení taktiky hry, psychologie atd. Trénink se odehrává především na cvičné louce, ovšem jednotlivé fáze švihu lze procvičovat kdekoli a s čímkoli. Cizelovat švih se dá i doma před zrcadlem (vůbec tuto metodu nepodceňujte). Procvičování patování na koberci v obýváku je pro plno golfistů samozřejmostí. I Tiger Woods trénoval jako kluk doma v pokoji, hrával malé obloučky přes sedačku a dost se bál, aby při tom nic nerozbil.

Hank Haney vysvětluje krátkou hru – patování.

Ideálním místem k tréninku je ovšem cvičná louka – driving range. I proto, že právě tady potkáte golfové trenéry a cvičitele. Vhodného trenéra či cvičitele vám může doporučit ten, kdo už s ním má pozitivní zkušenosti. Nikde přitom není řečeno, že trenér, který má nejvíce žáků, je nejdražší nebo má za sebou nejlepší herní výsledky, je také co do výuky nejlepší. Každému člověku vyhovuje jiný přístup a je možné, že zrovna vám nemusí nějaký trenér sednout. Když budete mít pocit, že se vám nevěnuje dostatečným způsobem, když jeho pokynům nerozumíte, vyměňte ho. Profesionálních trenérů u nás působí mnoho, vybrat toho pravého by neměl být problém. Kompletní seznam trenérů i s kontakty najdete přes jejich organizaci, Českou asociaci golfových profesionálů PGAC (www.pga.cz). Cvičitelé (amatéřští hráči s certifikátem) pak obvykle působí na hřištích, kde není profesionální trenér k dispozici.

Trénovat na získání HCP lze i bez placených lekcí. Například vás může učit kamarád, známý, který hru dobře ovládá. Lze se učit i podle příruček, knih, jichž vyšlo v posledních letech značné množství. Jsou hráči-samouci, kteří mají metodiku zvládnutou z jiných sportů a jen si ji dosadí do golfu. Nejlepší způsob přitom je všechny metody kombinovat: vzít si pár lekcí u trenéra, mít po ruce knihu o technice golfu, kterou můžete číst i doma, sem tam si lze nechat poradit i od zkušenějšího přítele-golfisty.

Petr Němec, přední český profesionál a trenér, který je i tvůrcem metodiky trénování.

Jaká by měla být intenzita počátečního tréninku, tedy ještě před složením zkoušky způsobilosti a získáním HCP 54? Doporučuje se trénovat na drivingu zhruba dvakrát týdně (když třikrát, tím lépe). Lekce s trenérem či cvičitelem přitom stačí jedna týdně – učit se golf totiž neznamená, že budete trénovat jen za přítomnosti trenéra. Naopak! Trenér by vám měl během hodiny v krátkosti říct, co se učíte, sdělí vám základní pokyny, a vy byste je měli pak sami procvičovat. Plno hráčů neustále chodí k trenérovi a doufá ve zlepšení své hry, ale problém je v tom, že by především měli víc sami trénovat a převést do praxe to, co jim trenér už několikrát v minulých lekcích řekl. Zkušenější hráči také využívají trenéra až ve chvíli, kdy dosáhli svého výkonnostního stropu a potřebují jít zase o kus dál. Trenér jim v lekci poskytne rady a hráč už se pak sám snaží znalosti do své hry zabudovat.

Trénink by měl být komplexní a pestrý, vedle švihu je nutné souběžně trénovat i krátkou hru a patování. Zhruba polovina ran v golfu má podobu patů, na grýnech lze hodně získat i všechno ztratit.

Trénovat můžete i bez trenérů, jen podle knížek. Vyšlo jich v minulých letech velké množství.

Mnoho hráčů, kteří získají hendikep 54, náhle přestává trénovat a věnují se jen hře na hřišti. A proč ne, když právě to je podstata golfu? Nicméně taková hra je někdy neradostná. Nevyhnou se vám dvouciferné výsledky na jamce, míče často hledáte v křoví, ztrácíte je v lese nebo ve vodě, křižujete ferveje a na grýnech jezdíte ze strany na stranu. I proto je dobré alespoň zpočátku chodit jak na hřiště, tak na driving. Na hřišti nemáte čas na důkladnou přípravu švihu, býváte i nervózní, zda náhodou nezdržujete. Na drivingu vás nic a nikdo netlačí.

Trénink je vysloveně nezbytný, pokud chcete hrát na výsledek, jde vám o snižování vašeho hendikepu. Není potřeba trénovat každý den, ale je nutné vědět, že měsíc bez tréninku bude mít na úroveň vaší hry negativní vliv. Ideálním stavem je rovnoměrné rozložení tréninku a hry, kdy během týdne zajdete (třeba jen jednou) na driving a procvičíte jednu složku vaší hry, a o víkendu se zúčastníte turnaje, kde uvidíte, jestli vám trénink přinesl zlepšení.

Vždycky má přitom smysl opakovat to, co řekl Gary Player, jihoafrická golfová legenda. Když zahrál úžasný míček z bankru přímo do jamky, jeden divák to komentoval slovy: „Ten má ale štěstí…“ A Player mu odpověděl: „Čím víc trénuju, tím větší štěstí mám.“