Jak na turnaje a o hendikepech

Hendikep, resp. hendikepové číslo je vyjádřením vaší herní úrovně. Toto číslo je přesně spočitatelné. Přesný hendikep se v Česku vypočítává pomocí tzv. stablefordového bodového systému, ale zhruba by měl váš hendikep odpovídat počtu ran, které potřebujete k tomu, abyste zahráli 18 jamek standardního hřiště s parem 72. 

Hráč s hendikepem 54 by tedy měl zahrát hřiště okolo 126 ran, hráč s hendikepem 28 potřebuje 100 ran, při hendikepu 8 hrajete zhruba 80 ran. Díky hendikepovému systému je možné, aby spolu svedli boj dva hráči s naprosto rozdílnou výkonností. Hráč s vyšším hendikepem dostává od toho druhého rány k dobru, které odpovídají rozdílu jejich hendikepů.

Když se hraje turnaj, sejdou se desítky hráčů. Některé turnaje čítají i 100 hráčů, jinde ale hraje třeba jen desítka.

Hendikep 54 získáte v Česku  tím, že vám ho na základě předložení Svědčení o způsobilosti ke hře dá tzv. hendikepová autorita klubu, do kterého se přihlásíte. Snižování hendikepu je možné jen za předpokladu, že jste členem ČGF a vaše jméno je tedy vedeno na centrálním serveru ČGF (www.cgf.cz), který eviduje všechny vaše výsledky a kde je také u vašeho jména uveden váš aktuální hendikep. Snižovat (ale také zvyšovat) je možné dvojím způsobem: buď při hře na turnaji anebo tzv. nesoutěžním výsledkem.

Turnajů se u nás během každé sezóny koná několik tisíc. Na každém hřišti jich bývá ročně několik desítek, někdy i přes stovku. Nejjednoduší formou je turnaj pravidelně pořádaný klubem, tzv. hendikepový den, který slouží právě k tomu, aby si hráči snižovali hendikepy. Tyto turnaje jsou většinou bez cen, přihlásit se může kdokoli. Přihlašování se provádí přes server ČGF, případně zavoláte do recepce klubu; stačí den předem, v den turnaje to už většinou není možné. Dalšími turnaji bývají klubové, s cenami, ale otevřené pro ostatní hráče; konají se při různých příležitostech, jako je například jarní otevírání hřiště, v době svátků atd.

Při turnajích se chodí ve skupinách po třech či čtyřech. Máte možnost se seznámit s novými lidmi. A při dobrém počasí je to hezká procházka.

Velmi rozšířenou formou jsou turnaje firemní, kdy si firma či společnost pronajme hřiště a uspořádá tu turnaj. V takovém případě jde většinou o tzv. uzavřené turnaje, dostanou se na něj pouze ti, kteří obdrží od organizátorů pozvánku. Zatímco u hendikepových dnů a otevřených turnajů se platí vedle poplatků za hru i startovné, u firemních turnajů neplatí pozvaní nic. Naopak někdy dostávají od firem i různé dárky, pozornosti. Také ceny pro vítěze bývají lákavé, vyhlašují se i vložené soutěže o nejdelší drajv či míček nejblíže umístěný k jamce. I proto jsou tyto turnaje prakticky u všech hráčů velmi oblíbené. Existují také turnajové série (někdy označované slovem Tour), které čítají více turnajů za sezónu, zhruba pět či sedm, každý se hraje na jiném hřišti. Turnajová hra se v Česku stala velice populární, v ostatních zemích golfisté zdaleka tak aktivní nejsou. Statistiky říkají, že alespoň jeden turnaj ročně odehraje minimálně sedm českých golfistů z deseti.

Odpověď na otázku, proč vlastně hrát turnaj, zní: abyste si vyzkoušeli golfovou hru se vším všudy. V turnaji vždycky o něco jde, minimálně o vaše hendikepové číslo, které se buď sníží, zůstane stejné, anebo zvýší. V turnaji hrajete pod psychologickým tlakem, musíte (nebo alespoň měli byste) hrát přesně podle pravidel, nehrajete sám, ale ve skupině s několika hráči (od dvou do čtyř). Jen takové podmínky vám ukáží, na jaké úrovni golf zvládáte. Při turnajovém tlaku se někdo předvede jako ryzí bojovník, někdo se po jedné nevydařené jamce sesype. Jsou hráči, kteří se po zkažených úderech vztekají, dokonce hází holemi. Jiní se dokáží povznést nad neúspěch. Vyskytují se bohužel i hráči, kteří mají tendenci k nefér hře, chtějí dosáhnout dobrého výsledku za každou cenu. Jejich partneři ve skupině to ale většinou brzy poznají a takového jedince si pak pamatují ještě hodně dlouho. Podvádět se tudíž nevyplácí.

Množství turnajů se koná na sportovním hřišti Kunětická Hora u Pardubic. Je to jedno z nejlepších hřišť u nás.

Vedle turnajů můžete snižovat (či zvyšovat) svůj hendikep i prostřednictvím tzv. nesoutěžního výsledku. Je to povoleno ovšem jen v rozmezí hendikepu 54 – 11,5. Po vašem příchodu na hřiště nahlásíte v recepci, že chcete hrát nesoutěžní výsledek, zaplatíte manipulační poplatek (cca 100 korun) a musíte vyrazit na hřiště s někým, kdo už hendikep má, je stejně jako vy členem ČGF a výsledek vám zapíše. Obvykle to bývá váš spoluhráč, partner, s nímž jste si na hřiště přišli zahrát. Musíte obejít 18 jamek (při hendikepu do 36 stačí jen 9), poté odevzdáte skórkartu v recepci a výsledek vám bude zaznamenán. Výhodou nesoutěžního výsledku je, že ho můžete hrát kdykoli, na hřišti, které si vyberete, jdete také obvykle s člověkem, kterého znáte. Chybí tu zmíněný turnajový tlak, i když samozřejmě vědomí hry „o něco“ (váš hendikep) tu stále je.

Špičkový turnajový golf v profesionálním podání: Němec Bernhard Langer, legenda světového golfu, hraje na soukromém hřišti Casa Serena u Kutné Hory.

Jsou hráči, kterým je vcelku jedno, jak vysoký či nízký hendikep mají. A jsou ti, kteří se během svého golfového života snaží hrát lépe a lépe. Faktem je, že výše hendikepového čísla je motivujícím faktorem a pokud toto číslo snižujete, zažíváte uspokojení. Stavíte si před sebe mety: například si řeknete, že do roka byste mohli z hendikepu 36 dojít až k 25. Trénujete, a právě díky jasnému cíli toho skutečně dosáhnete. V jiných sportech se vaše zlepšování tak přesně měřit nedá. Hendikep ovšem není jen motivující záležitostí, může i nepříjemně stresovat. Když totiž zahrajete špatný výsledek, váš hendikep se zhorší. Zlepšuje se sice mnohem rychleji než zhoršuje, ale přesto není příjemné, když se váš těžce nabytý hendikep 29,8 změní na 30,0, posléze na 30,2 a tak pokračujete ještě několik turnajů. Čím nižší hendikep máte, tím je také těžší ho udržet – musíte při každé soutěžní hře svou výkonnost potvrzovat. A když to nedokážete, když budete hrát pod svou úroveň, bude vás to pak trápit. Někdy se proto říká, že nízký hendikep není radost, ale věčná starost. Nicméně je potřeba se s tím smířit, brát to jako daný fakt, který vyplývá z hendikepového systému.