Špatné jméno a co s tím

(GOLF) Golf nemá v Česku u veřejnosti dobré jméno a to je potřeba změnit. Kolikrát jste už tuhle větu slyšeli nebo četli? Alespoň stokrát. Jenže negativních konotací se golf pořád nemůže zbavit.

Většina sportovních disciplín – namátkou lyžování, běh, plavání, florbal či tenis – je dnes vnímána neutrálně či pozitivně. Trochu jiné je to s fotbalem, který má značná část veřejnosti v oblibě a menší část vidí hlavně jeho negativa: hrubost, podplácení, fanouškovskou hysterii. Anebo cyklistika: jako rekreaci ji lidé pěstují masově, tu vrcholovou však považují za semeniště dopingu. Každý cyklista i fotbalista se samozřejmě bude bránit a poukazovat, že to negativní v jeho sportu je jen část celku a že nelze přehlížet kladné dopady. Pravdivá slova. Jenže na obecném vnímání fotbalistů jako „filmujících primadon“ a cyklistů coby „zobajících robotů“ to moc nezmění.

Obraz golfu lze přirovnat k tomu, jaký obraz vytvářejí v naší mysli politici. Jen málokdo si při vyslovení termínu politik pomyslí něco hezkého. Představí si spíše oportunismus, pokrytectví, nečestnost, lenost. Kdo jsou ale politici? Když je vidíte v médiích, jeví se vám někteří z nich skutečně jako sociální deprivanti. Ovšem když se s nimi setkáte osobně, až tak strašné to nebývá. Politici jsou většinou běžným odrazem společnosti – ani lepší, ani horší. Existuje přitom i spousta „neviditelných“ politiků na regionální úrovni a to jsou mnohdy slušní, pracovití lidé, kterých si jejich okolí váží.

V golfu máte okázalá, exkluzivní hřiště, ale máte i mnoho těch průměrných, nevyčnívajících. Máte masu anonymních golfistů-rekreantů, a pak golfisty-celebrity. Negolfová veřejnost logicky soudí celou sféru hlavně podle viditelných příkladů a především těch negativních. Tedy golf podle jedinců typu Romana Janouška nebo Donalda Trumpa – nikoli podle Marka Ebena nebo Billa Murraye. Ale vzpomeňte si, jak soudíme politiky? Podle Václava Havla či neznámých starostů, kteří dobře vedou své obce, anebo podle lidí jako je Zeman, Kalousek, Topolánek či dokonce Rath? Mimochodem ti dva posledně jmenovaní jsou golfisté…

Lze s takovým nelichotivým obrazem něco dělat? Přemýšlím nad tím od té doby, co jsem golf začal hrát, ale nic kloudného jsem nevymyslel. Poznáním nejrůznějších aspektů golfu jsem navíc dospěl k názoru, že daný obraz má do určité míry reálný základ, protože odráží historický vývoj hry i jeho prostředí. Golf prostě byl a stále je ve většině zemí světa spojen s bohatší vrstvou, s lidmi ve vedoucích pozicích, s penězi i mocí. A když je někdo nahoře nebo v popředí, nebývá těmi za sebou a pod sebou vnímán bůhvíjak vstřícně.

Všeobecně dobrý obraz má golf jen v těch zemích, kde se mu podařilo proniknout do nejširšího spektra společnosti a kde se stal tradiční či všední záležitostí. Tak je tomu určitě ve Skotsku, kde je golf doma. Také ve Švédsku, tady je ovšem společnost celkově bohatá a zároveň rovnostářská, tolerantní a navíc ještě sportování oddaná. Částečně nebojuje se stereotypy golf v celém anglosaském světě, ovšem i zde má svoje socioekonomické limity. I v USA je po tigerovském fenoménu stále sportem bílé a té bohatší poloviny společnosti.

Protože nelze předpokládat, že by v České republice začalo hrát půl miliónu lidí jako ve Švédsku, zbývá jediné řešení. Přijmout danou skutečnost. Nezměníme ji, povšechný veřejný obraz golfu v dohledné době bude stále stejný, tedy spíše negativní. Přijmout však neznamená rezignovat, uzavřít se před ostatními. Jakkoli jsem se smířil se skutečností, že většina lidí z mého okolí neshledává golf jako sportovně atraktivní, ani jako fajn prostředí se slušnými lidmi, stále jsem nerezignoval na větu, kterou pokaždé opakuji: „Ale ono to není tak hrozné, i v golfu najdete solidní lidi, příjemná hřiště, i tento fyzicky méně náročný sport vám poskytne hezké okamžiky…“ Chápu, že coby golfista jsem vnímán trochu jako politik, tedy přinejmenším podezřele, ale zároveň se stále snažím uvádět příklady toho dobrého, čím se golf může pochlubit.

Vím, že mnoho profesionálů v golfu i mnoho funkcionářů problém pozitivního vnímání této hry trápí. A stále hledají způsoby, jak věci změnit. Ale nikde na světě to žádná oficiální osvětová činnost, žádná kampaň, snaha od stolu, výrazně nevylepšila. Ani tak úspěšná věc, jakou bylo angažmá golfu na olympiádě v Riu, pohled na golf nemůže náhle otočit. Podobné stereotypy se odbourávají velmi pomalu a spíše výjimečně. I proto tuším, že ani za dalších dvacet let nebude golf v Česku vnímán výrazněji jinak, než je tomu dnes. Zní to sice smutně, ale nic veselejšího nabídnout nemohu. Vy snad ano?

Článek vyšel v časopise Golf Digest

Komentáře k článku

Napsat komentář