Proměny zlínské devítky v čase. Letos na vrcholu.

(GOLF) Zlínský kraj je jediný v Česku, který nemá osmnáctijamkové hřiště. Proč tomu tak je, se dočtete níže. Hráči tu ovšem najdou osm devítijamkových areálů: Rožnov pod Radhoštěm, Jezera u Uherského Hradiště, Komárno, Holešov, Búřov, Slušovice, Velké Karlovice … A samozřejmě je tu devítka Zlín – Lázně Kostelec. Právě toto hřiště patřilo ve zdejším kraji k těm úplně prvním.

S golfem se v Kostelci začalo už v roce 1991, devítijamkové hřiště bylo dáno do provozu v roce 1999; má tedy za sebou dvacet let existence. Je jen kousek severně nad Zlínem, na kraji obce Kostelec, kde byly už v půlce 18. století zřízeny lázně. Vítkovické železárny tu v 70. letech 20. století postavily své rekreační středisko, z něhož je dnes hotel. Golf a lázeňství k sobě odjakživa patřily (viz hřiště Mariánské Lázně, Karlovy Vary či Poděbrady), takže když se na počátku 90. let u nás začal golf skutečně rozvíjet, objevila se i myšlenka přivést golf právě sem, k lázeňskému hotelu.

Z centra Zlína je to jen pár kilometrů, deset minut jízdy. Jenže terén v bezprostřední blízkosti hotelu není ideální – samé kopce. Jiří Velden sem jako architekt dokázal vtlačit celkem devět jamek, hřiště mělo přitom par 60 (šest tříparů a tři čtyřpary). Hrál jsem tu jednou, v roce 2006, a v mysli mi utkvěla jistá bizarnost areálu. Především první jamka, kdy jste stáli na odpalištích přímo u terasy hotelové restaurace a pálili prudce dolů na grýn tříparu, jehož délka byla 125 metrů. Převýšení dělalo rozdíl minimálně dvou holí.

Po čtrnácti letech jsem do Zlína zavítal opět a nestačil se divit, jakým vývojem hřiště prošlo. Jak obrovsky poskočilo kupředu, zlepšilo se. A v jaké kondici navíc bylo.

Jamka číslo 1 se nezměnila. Stále stojíte u hotelu a hrajete dolů. Jamka je už ikonou tohoto hřiště, a i když hrát na úvod kola třípar nebývá zvykem, je to na rozhodně zábava. Nemusíte dokonce ani hrát plnou ránu, stačí jenom dlouze čipnout míč a on vám po svahu sjede až na grýn. Jen to chce čipovat rovně, protože po obou stranách před grýnem jsou bunkery.

Hřiště je nicméně z velké části předělané – majitelé resortu, kteří postupně převzali klub po původních zakladatelích, měli odvahu vydat se do neznáma a hřiště výrazně rozšířit a prodloužit. Vše v tu dobu řídil a následující roky se o kostelecké hřiště staral Jan Březina. Nové jamky byly v roce 2012 po rozšíření a redesignu umístěny na otevřených loukách směřujících ke Zlínu, golf se tak ještě více přiblížil městu. Z nejvyšších bodů, konkrétně z jamek číslo 6 a 7, jsou dnes dobré a pěkné výhledy na část města. Lze spatřit některé předválečné baťovské budovy, oblasti města se zástavbou baťovských domků.

Devítka má dnes par 35, respektive 70. Jsou tu čtyři sady odpališť (bílá, žlutá, modrá, červená), délkově je to rozumných 5 130 metrů ze žlutých, tedy nic dlouhého. Hřiště je určeno středním hendikepům, ale mohou tu bez potíží hrát jak začátečníci, tak sportovněji zaměření hráči. Ferveje většinou široké a s dostatkem prostoru, grýny rovněž velké, jen mírně modelované a nikoli obtížné.

Ze starého designu zůstala ještě jamka č. 2, zajímavý a prudký dogleg nahoru, stejná je rovněž čtyřparová devítka, což je jamka rovněž ikonická, ovšem vzhledem k druhé ráně hrané do prudkého kopce opravdu brutální. Veldenova osmnáctá jamka na Slapech rozhodně není těžší… Trefit se na grýn, který zcela nevidno, navíc vlevo je strom jako hrom, jest úkol vskutku hodný mistrů. Jednička s devítkou tak originálním způsobem rámují celé hřiště.

Hřiště je nicméně ve svém základu herně srozumitelné, přehledné. Velkou devizou je jeho základní „tón“, čímž mám na mysli harmonické spojení designu s přírodou. Jde skutečně o lázeňský golf ve smyslu klidných zákoutí a hojné přírodní materie. Hru stále provázejí solitérní stromy nebo přímo les, který lemuje hřiště na některých jamkách. Hráč přitom nemá pocit sevřenosti: jestliže z jedné strany je les, z druhé jsou zase louky, pole, výhledy.

Lázeňský charakter dotvářejí partie, kde může hotelový host usednout na lavičku a dívat se, jak lidé hrají. Cesta směrem k hotelu se hřiště dotýká, jsou tu výhledy i vyhlídky, v plánu je i obnova některých altánkových staveb. Hřiště tvoří s hotelovým areálem jednotný komplex, nijak se z celku nevyděluje. A to i přes skutečnost, že v některých částech je okolo něj elektrický ohradník proti prasatům.

Hřiště jsem si nejprve prošel jen s fotoaparátem. Bylo něco okolo páté podvečerní, stíny už dokázaly kreslit po fervejích zajímavé obrazce. I takto mi celý areál přišel hezký, malebný. Druhý den jsem ho hrál a měl jsem i z hry opět příjemný, uklidňující dojem. Jakkoli se někdy jde nahoru dolů, není těch devět jamek příliš náročných; technicky ani fyzicky. Při odpalu na čtvrté jamce je sice oblast dopadu první rány poněkud přehuštěná (stromy, sloup vysokého vedení), jinak ale jamky dýchají volností.

Hřiště bylo navíc ve výtečném stavu, ferveje husté, tráva sytě zelená, grýny perfektně střižené a jezdící ani ne rychle, ale ani pomalu. Okolí vzorně upravené. Všechna čest greenkeeperskému týmu (čítá pouhé čtyři osoby). Když si navíc po hře můžete skočit do místního bazénu u hotelu a zaplavat si… Co víc si člověk může během letních dní přát?

 

Vzestup, pokles a pak zase vzestup

Že bylo hřiště skutečně perfektně upravené, na tom má zásluhu i vedení klubu a hřiště, konkrétně manažerka Barbora Šindelková. Právě ona nastoupila před třemi lety na pozici manažerky a podařilo se jí hřiště společně s prezidentem klubu Jiřím Fadlerem vytáhnout nahoru.

Když bylo v roce 2012 otevřeno nynějších devět jamek, samozřejmě to zvedlo vlnu zájmu o tehdy již poněkud upadající zlínský golf; starých devět jamek nebylo konkurenčně na výši. Klub měl tehdy dokonce přes 600 členů, hráči chodili hojně. Postupně ale zájem i kvalita opadly, v roce 2017 přišla na přetřes i otázka, jak a kudy vlastně dál. Nová manažerka s prezidentem klubu přesvědčili majitele, aby jim dal důvěru, a ještě to zkusil. A vyplatilo se. Hřiště skutečně šlo nahoru a letošní rok je důkazem, jak dobře areál žije.

„Snažili jsme se v letech 2018 a 2019 dát hřišti to, co potřebuje,“ říká Barbora Šindelková. „Údržbu jsme posunuli systémově výš, začali jsme pravidelně aerifikovat, hnojit, dostalo se nám i odborné podpory. Výsledkem bylo, že se k nám do klubu zase vrátili členové, kteří dříve odešli, zvýšil se počet fýčkařů, kteří k nám z okolí jezdí, a jsou také víc obsazované turnaje, které pořádáme.“

Zafungovala v golfu nejspolehlivější marketingová metoda: dobrá pověst mezi hráči, která se pak lavinovitě šířila dál. Věta: „Zajeď si do XYZ (resp. do Zlína), tam se to v poslední době hodně zlepšilo“, má vysokou efektivnost a je navíc zadarmo. Zvedla se i atmosféra v klubu, hráči se s ním mohou ztotožnit. I proto v letošním roce, v době koronaviru, hřiště skoro praskalo ve švech, návštěvnost byla veliká. Všichni si chtěli odpočinout, přijít na jiné myšlenky, a golf byl jednou z mála povolených aktivit.

Jestliže je hřiště v takovém stavu, jestliže je o golf ve Zlíně zájem, samozřejmě se nabízí otázka, zda současnou devítku ještě nerozšířit. Tím pádem by Zlínsko mělo svoje první osmnáctijamkové hřiště (ta nejbližší jsou buď Slavkov u Brna či v Olomouci, to je asi hodina jízdy, anebo na severu Čeladná či Ostravice, což jsou ale už skoro dvě hodiny). Prostor okolo stávající devítky určitě je, ovšem současná situace s pozemky, s jejich vlastnictvím, výkupem, pronájmem, je složitá. Pozemky mají dnes třeba už deset a více majitelů a někdo prodat chce – a někdo ne. Druhých devět jamek tedy zůstává zatím jen vizí.

„Bohužel devět jamek je málo z hlediska možného růstu směrem k širší nabídce,“ říká zlínská manažerka, a myslí tím především fakt, že o devět jamek není moc velký zájem mezi korporátní klientelou, turnajovými sériemi. Ti dnes chtějí osmnáct jamek. Zlín se svými 75 000 obyvateli by si ale velké hřiště určitě zasloužil a také by ho dokázal uživit; je tu dost velkých firem, dostatek hráčů. Jak mi řekli někteří další majitelé golfu na Zlínsku, ta správná chvíle pro postavení osmnáctky ve zdejším kraji ale nejspíš už minula. Ovšem nikdy neříkejme nikdy…

Nicméně i tak ale golf ve Zlíně žije. Chodí sem na tréninky množství dětí, ročně se do klubu přihlásí na dvě desítky nových zájemců o golf, opět se objevují lidé z manažerské a podnikatelské sféry, kteří chtějí začít s golfem tzv. kvůli práci. Z konkrétních novinek je v plánu zřídit u hotelu lepší místo na mytí holí, také modifikovat tříparovou akademii, která obtáčí driving, a nějak se pokusit upravit driving, aby nebyl jen 150 metrů dlouhý. Ale myslí tu nejen na golf: v plánu je obnovit původní systém cest a výletních pěšin, jako za první republiky, chtějí tu také zřídit tzv. motýlí louku, kde by se nesekalo a kde by bylo možné během léta spatřit nejrůznější druhy motýlů.

Kdybych měl zhodnotit rozdíl mezi mojí první návštěvou zlínského hřiště před čtrnácti lety a tou letošní, tak resumé je jediné: ušli zde velký kus cesty a posunuli areál o kategorii výše. Jen tak dál!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře k článku

Napsat komentář