Dvě hřiště u Hostýna, každé jiné, každé pěkné

(GOLF) Být majitelem více hřišť než jednoho je v České republice nezvyklé. Silvestr Mikuláštík má na Moravě hřiště dvě: Búřov a Komárno. Obě vybudoval vlastníma rukama, obě stojí za vidění, každé je však jiné svým herním i krajinným charakterem. Mají však i mnoho společného.

Komárno je název pro českou obec zavádějící. Většina těch, kteří pamatují Československo, si představí spíše Komárno na Dunaji, při maďarských hranicích. Tohle Komárno (oficiální název hřiště je Komárno pod Hostýnem) je ovšem vesnice s třemi stovkami obyvatel, která leží na Moravě kousek od Bystřice pod Hostýnem. V Komárnu čas trochu stojí a golf se tu vyjímá … trochu zvláštně. Jenže právě díky němu je nyní obec navštěvovaná. Jinak by jí člověk projel, aniž by se zastavil.

Vrch Búřov je od Komárna vzdálen 33 kilometrů, celkem 45 minut jízdy. Jede se nejprve pod Hostýnskými vrchy, pak přes Valašské Meziříčí a nakonec se dostanete do nitra Beskyd, k Valašské Bystřici. To už vám zbývají jen dva kilometry k hřišti. Jenže jaké dva kilometry! Jezdím na kole po horách dlouho, ale tenhle výšlap je vskutku brutální. Na dvou kilometrech 200 metrů převýšení. Ještě že jsem jel autem…

Búřov je vrcholový bod ve výšce 660 metrů nad mořem, je tu horská chata, která slouží jako klubovna, a dřevěná rozhledna. Výhledy úžasné, na blízké kopce a především vzdálenější Radhošt a část Beskyd. Z hlediska místa je búřovský golf určitě jedním z nejkrásněji i nejzajímavěji položených areálů v Česku.

 

Muž, který obě hřiště vytvořil

Silvestr Mikuláštík se ke golfu dostal v roce 2009. Původně se věnoval skokům na lyžích, což ve zdejším kraji s kopci a sjezdovkami není překvapením.  Pak také jezdí automobilové závody. Golf ho zlákal i tím, že se dá hrát až do vysokého věku. „Jednou jsem na hřišti v Rožnově viděl pána, měl tak asi 85 let, skoro nemohl chodit, měl problémy natýčkovat si balón, ale hrál,“ vzpomíná Silvestr Mikuláštík. „To mne nadchlo. Uvědomil jsem si, že tuhle hru lze hrát hodně dlouho. A velkou roli hrálo i to, že když jsem byl malý kluk, tak mi táta umožnil věnovat se skokům na lyžích: postavili nám ve vesnici dva můstky. Chtěl jsem mu to pak nějak vrátit a on mi povídá: ´Mně nic nedlužíš, dlužíš to svým dětem…´ Tak jsme jim postavili sportovní hřiště.“

Hřiště na Búřově stojí hned vedle horské chaty, v níž Mikuláštíkovi bydlí a kterou pronajímá jeho paní. V roce 2011 otevřeli a znormovali prvních šest jamek, stavebně jednoduchých. Búřovské hřiště je ovšem nejen golfové, ale také discgolfové a footgolfové. A je to dobře: „Největší zájem je u nás o discgolf, jelikož tu máme teprve druhé osmnáctijamkové hřiště na Moravě, druhý v pořadí zájmu je klasický golf a třetí footgolf. Na discgolf tu máme i unikátní dřevěnou „bránu“, skrz kterou se hraje. Je to jediné tzv. quatro mando v Česku a možná i na světě. Vytvořeno bylo z místního jasanu, který nám na podzim vyvrátil vítr. Nazvali jsme ho Houmrovník Búřovský, podle nedávno zesnulého kamaráda a vášnivého discgolfisty Petra Houmra Konieczného. Konaly se tu už i oficiální turnaje, o prázdninách se tu hrála druhá liga ČR s účastí až devadesáti lidí a přijeli k nám i nejlepší čeští hráči,“ vypočítává stavitel hřiště.

Búřovské (nejen) golfové hřiště je z větší části naturálního charakteru, plně respektuje specifika nádherné krajiny. Ostatně běžné hřiště by se na malý, ani ne šest hektarů rozlehlý prostor horských luk nevešlo a hrubší úpravy terénu by působily rušivě. Hřiště je půvabným a decentním ozvláštněním náhorní planinky, lemuje zdejší turistickou stezku. Golf využívají místní, ale také hosté, turisté i výletníci, kteří si chtějí hru vyzkoušet.

Jamky jsou délkově krátké, jsou tu jen tři čtyřpary (243, 255, 297 m ze žlutých). Ferveje nejsou tvarované, sklon je někdy prudký.  Grýny se zprvu nijak nemodelovaly, bylo ale potřeba je postupně trochu srovnat. Je jich tu celkem sedm, dva jsou využívány jako dvojité, takže Búřov se dá hrát od roku 2013 jako devítijamkové hřiště. Možností je ovšem více, celkem pět. Lze tu hrát i tři krát šest jamek s celkovým parem 69 nebo i cross-country pro seniory.

Být na Búřově na golfu je pohoda – protože je tu krásně. Víc než o samotný golf jde o komplexní oddychový a přírodní zážitek. Nemá smysl vnímat hřiště jen skrze ferveje, jamky, grýny či výsledky. Klíčový je dojem z hry i okolí – ze svěžího vzduchu, vanoucího větru, ze slunce či plujících mraků, z unikátnosti místa. A nadhledu nad krajinou i světem, kterého se tu hráči či návštěvníkovi plnými hrstmi dostává.

Měnit búřovský areálek směrem k turisticky frekventovanější zábavě, případně k vyspělejšímu golfu, majitelé ani netouží: „Pro mě je Búřov srdeční záležitost, nechci z něj dělat Disneyland,“ říká Silvestr Mikuláštík. „Jsem rád, že to tu žije, ale to místo je pěkné i tím, že je tu méně lidí, provoz mírný. Někdy přijde na golf za týden deset lidí, někdy třicet. Deset trochu větších golfových akcí do roka, to bohatě stačí.“

Sezóna na Búřově není ovlivněna horským prostředím, hrát se tu dá od března. Kuriozitou je, že se tu hraje turnaj ski-golf, ale sjezdovka na lyžování (jedete okolí ní při cestě na hřiště) leží níže než golfový areál. Umělý sníh se na severně orientovaném svahu drží až do dubna, to se ale o kus výše dá hrát golf. Ozvláštněním může být i jídlo: když jsem si s panem Mikuláštíkem povídal, dal mi sýrové korbáčiky z místní farmy. Běžné korbáčiky bývají poněkud tuhé, ale tyhle byly měkce lahodné. Takové jsem ještě nikdy nejedl. Pověstná je i domácí Valašská zelňačka od babičky s čerstvým chlebem, na kterou se těší všichni golfisti po turnaji.

 

Komárno je zase jiné

Z búřovského areálu je vidět i Kelčský Javorník (865 m), nejvyšší bod Hostýnských vrchů. Vrch s moderní rozhlednou lze spatřit i z druhého klubového areálu, mnohem níže položeného Komárna. To leží ve výšce 350 metrů nad mořem, golfová sezóna tu může trvat celoročně. Také se tu odráží charakter teplého podnebí hanáckých lánů.

Komárenský golfový areál stojí z hlediska kvality hry výše než búřovský. Hřiště je na úplné rovině, je tu devět jamek, devět velkých a dobře založených grýnů, povětšinou široké ferveje, na ústřední ploše areálu je prostor pro daleké drajvy. Hřiště má par 36 (resp. 72), celková délka ze žlutých je 5 226 metrů, z bílých 5 590. Rovinatý charakter je ideální nejen pro začátečníky, ale především pro střední hendikepy. Zatímco na Búřov se jezdí za golfem i dalšími aktivitami, do Komárna se jede hlavně za golfem. Tady si člověk už zahraje naplno.

Komárenský areál začal stavět Mikuláštík v roce 2012 a první tři roky provozu byly těžké. Část místních obyvatel nechtěla pochopit, že pozemky, které dříve využívali (ale nepatřili jim), najednou mění charakter a nebude je možné například ze strany myslivců využívat jako dříve. Střet nového a starého dosáhl i meze, kdy někdo záměrně poškozoval grýny a odpaliště, lil na ně chemikálie, vytrhával kolíky, ničil vlajky, řezal banery. Přicházela udání, kontroly. Nakonec se situace uklidnila, poslední dva tři roky „už to jde“. Starosta obce také golf podporuje, protože vidí, že vesnici zviditelňuje a oživuje její poněkud statický ráz.

Také komárenské hřiště nabízí zmíněné tři druhy sportů. Největší zájem je zde o golf, druhý v pořadí je footgolf (jak by ne, každý vesnický kluk kope do míče) a třetí je discgolf; jedná se o letošní novinku, hráči si zde mohou zaházet devítijamkové hřiště, které je nejdelší v republice. Golfový klub má řádově sto členů – jde o společný búřovsko-komárenský klub. Vzhledem k ročnímu členskému poplatku pouhých 3 000 korun (!) lze říct, že golf je tu opravdu levným sportem.

Klubovna u Komárna není nikterak velká, pro místní hráče ale postačující. Driving míří směrem k sadu, který je i u první jamky. Pokud hřiště neznáte, trochu jste zmateni (hraje se z týčka přes driving), ale nádherné stromy, okolo nichž procházíte po prvním odpalu, vše vyváží. Jen si utrhnout ovoce, sbírat ořechy. Druhá jamka až po sedmou využívají širokých lučních ploch, přičemž odpaliště čtvrté jamky je o pár desítek metrů výše – a je to místo s nejkrásnějším výhledem na hřiště. Máte před sebou areál jak na dlani, v pozadí se vzpínají Hostýnské vrchy s Kelčským Javorníkem. Rána driverem odtud je úžasně uvolněná.  Skvěle řešený design.

Hra vás pak zavádí i mezi stromy, některé jamky jsou na pomezí luk a lesa. Hráč je konfrontován jak s okolními poli, kde slunce jen žhne, tak se stinnými partiemi, které svými vysokými stromy připomínají středočeské rovinaté Poděbrady. Golfová procházka je pestrá a moravsky konejšivá. Na rybníčku plave i krokodýl z pet lahví a utopené míčky u splavu hlídá vodník-strašák. Vtipné.

„Snažíme se Komárno stále zlepšovat, ale limitem jsou samozřejmě finance,“ říká Silvestr Mikuláštík. „Hráčů v okolí není mnoho, na druhé straně vidím rostoucí zájem. Jezdí k nám hrát například manželky některých golfistů. Možná jim tohle prostředí připadá lepší, mají pocit, že jsou tu se svojí hrou skrytější. Dobrým směrem jde práce s dětmi – máme tu kursy, tréninky, tábory, snažíme se golf dětem představit.“

Svoji energii a čas se snaží rozdělit Mikuláštík mezi Búřov a Komárno spravedlivě. Během běžného týdne se do Komárna dostane zhruba dvakrát až třikrát. Zprvu zkoušel využívat jednu techniku na obou hřištích, ale převážet větší stroje, sekačky, se ukázalo jako velmi složité. V Komárně má proto jak techniku, tak tu pracuje jeho kolega, Pavel Stříteský, který má hřiště na starosti.

 

Projet si to, zahrát si to

Je celkem jedno, zda se na Búřov vydáte z okolních míst pěšky, na kole, zda sem dorazíte autem, s golfovými holemi, discgolfovým vybavením nebo jen s fotbalovým míčem. Prostě má smysl sem zajet. Ačkoliv z Prahy je to 370 kilometrů, čtyři a půl hodiny jízdy, jsem rád, že jsem tu byl, poznal krásný kus krajiny. Příště si možná vezmu i to kolo a kopec z Valašské Bystřice se pokusím vyjet. Anebo raději na Radhošť: to je z Rožnova 10 kilometrů a 750 metrů převýšení, takže méně prudké…

Komárenský golf je pak hřiště, které rozšiřuje nabídku ve Zlínském kraji, vhodně se doplňuje jen s třicet kilometrů vzdálenou devítkou v Rožnově pod Radhoštěm; a z druhé strany je to zase jen 22 kilometrů na hřiště do Holešova. Hřiště Komárno má podle mne potenciál, může se dobře rozvíjet a kultivovat, nabízet zážitek hráčům mnoha výkonnostních kategorií. Ryze venkovský charakter dodává hřišti specifickou atmosféru, člověk se tu cítí zcela oddělen od ruchu města a shonu každodennosti.

Silvestru Mikuláštíkovi se daří posouvat golf na Zlínsku dál, nabízet ho všem. Činí tak způsobem vstřícným a neokázalým. Pokud někdo říká, že golf je snobárna, tak na Búřově a na Komárně musí snad každému dojít, že tohle snobárna opravdu není.

 

Komentáře k článku

Napsat komentář