Co kdybychom zrušili hendikepy?

(GOLF) Hendikep je pro golfistu posvátnou krávou. Jakmile začnete hrát golf, hned se dovíte, že hendikepové číslo je jednou z největších předností tohoto sportu. Umožňuje vám hrát vyrovnanou hru s výkonnostně odlišným hráčem a jeho kladem je i to, že přesným způsobem označuje vaši herní úroveň. To prakticky v žádném jiném sportu nenajdete.

Spousta hráčů je tou číselnou magií zpočátku okouzlena a lapena. I pro děti a mládež je to významný faktor, motivuje je trénovat a posouvat se dále. První roky mého hraní golfu mne hendikep rovněž bavil – jenže dnes se s ním spíše trápím. Moje HCP číslo neodpovídá mé výkonnosti (je asi o pět ran nižší), proto si občas kladu otázku: co kdybych se svého HCP zbavil? A je pro hraní golfu hendikep opravdu tak důležitý, jak se o něm říká?

Čistě statisticky: většina golfistů celého světa hendikep vůbec nemá. Především v USA, kde je asi 25 miliónů hráčů (45% všech golfistů planety), má hendikep vedeno ani ne 5 milionů hráčů. Také ve Velké Británii, kde jsou asi 4 milióny hráčů, ovšem jen 1 milión jich je v klubech, nemá mnoho hráčů svůj HCP. Jde o golfově tradiční a vyzrálé země, tudíž to o důležitosti hendikepu pro život golfisty cosi vypovídá. V kontinentální Evropě, kde se golf rozvíjí až v posledním půlstoletí, je situace jiná, tady je většina hráčů v klubech a hendikep mají.

Běžný rekreační golfista, který hraje pro radost a nechodí na turnaje, hendikep příliš nepotřebuje. Většinou se vůbec nechce poměřovat s ostatními hráči. Typickým příkladem jsou ženy, které golf zajímá téměř výhradně kvůli jeho relaxační stránce. Nedělejme si ani iluze, že pokud máte hendikep, můžete hrát „vyrovnanou“ hru s kýmkoli. Lepší je prostě vždycky lepší a rány k dobru na tom nic nezmění. Nemůžete ani hrát s Tigerem, Rorym, Jordanem a vůbec všemi profíky, protože ti žádný HCP nemají. Můžete sice hrát se svými kolegy z práce, ale pokud jste někdy hráli jamkovku s vyrovnáním, víte, že úplně „férovou“ hru také nehrajete. Často jsou ti, co mají vyšší HCP, ve výhodě.  A stejně tak dobře víte, jak vypadají výsledky z běžných turnajů na stablefordy. I tady vyhrávají hlavně ti, co začali nedávno a jsou ve snižovacím módu. Hráč hrající dlouho obvykle přinese 30-34 stablefordů – a s tím se nevítězí. Tak jakápak vyrovnaná soutěž? A pokud jde o to číselné vyjádření herní úrovně: chcete-li vědět, jak si stojíte, prostě odečtěte 72 od výsledků, kterých dosahujete na hřištích s parem 72 a máte to.

Co by se stalo, kdyby hendikepy prostě nebyly? Soutěže by se dál hrály, ovšem pouze na čisté rány. Turnaje rekreačních hráčů by se dramaticky proměnily, možná by ztratily svůj smysl, protože by vyhrávali pořád ti samí, ti nejlepší. Třeba by ale více vzrostla společenská stránka turnajů, nebyly by to už ony nedůstojné situace, kdy skoro každý řeší, zda sníží či zvýší a je otrávený z toho, že hraje mizerně. Lidé by si hru více užili.

Hendikep je nicméně solí golfu, bez něj si lze hru jen těžko představit. Patří ke golfové tradici již od půlky 19. století, kdy vznikl pro potřeby sázení. Dnes však má smysl především pro ty, kteří se chtějí pravidelně poměřovat – hodí se k hráčům ambicióznějším a sportovního ražení. Těch ovšem bude vždycky menšina. Není ani náhodné, že v USA má podle USGA z oněch 5 miliónů hráčů s vedeným HCP plných 30% hendikep do 10. U nás, kde má svůj hendikep každičký rekreant včetně devadesátiletých důchodců, má naopak HCP do 10 ani ne 5% golfistů. A 45% hráčů má HCP vyšší než 36. Ti by ho vůbec nemuseli mít.

Že je u nás hendikep až příliš prožíván, že turnaje „na úpravu HCP“ až nezdravě dominují, že při nich kvůli koncentraci na „číslíčka“ emoce zbytečně bublají, ví každý, kdo se golfem zaobírá a může srovnávat s mnohem klidnějším stavem golfového života ve vyspělých anglosaských zemích. Možná se ale situace změní. Pod vedením USGA a R&A se chystá sjednocení hendikepových systémů celé planety a v kuloárech se říká, že velké šance na výhru má americký systém USGA. Oproti našemu systému EGA je o něco volnější a flexibilnější, zohledňuje hráčovou aktuální formu a mohou se počítat i mimoturnajová, ryze rekreační kola s přáteli (byť i tento výpočet nasazuje růžové brýle: bere se průměr deseti lepších výsledků z posledních dvaceti). Docházelo by tak k úpravám HCP i jiným způsobem, než je tomu dnes, a možná bychom se dočkali překvapení a nových situací – ať už chápáno v jakémkoli smyslu.

Tedy uvidíme, zda právě tento prvek ze zámoří by mohl změnit naši příliš prohendikepovanou středoevropskou golfovou realitu.

Článek vyšel v časopise Golf Digest