Mapy a navigace

Při jízdě na kole se lze orientovat dvěma základními způsoby: 1/ podle mapy. 2/ podle navigačního systému GPS. Třetím způsobem je obyčejná lidská paměť – někdo prostě jezdí pořád po těch samých cestách, ve svém okolí, a žádnou mapu ani GPS nepotřebuje.

Ukázka map různých typů i velikostí měřítka.

Výhodou mapy je to, že jde o „jednoduchý systém“, nevybijí se vám v ní baterky a když ji ztratíte, není to taková škoda jako v případě přístroje GPS. Naopak ke kladům přístroje GPS patří to, že vedle navigace je zároveň i cyklocomupterem, ukazuje rychlost, kilometráž, nadmořskou výšku, celkové převýšení atd. Kdo si rád „hraje“, komu se chce pracovat po výletě s „výsledky“, kdo si rád plánuje cestu předem u počítače, pro toho je GPS přínosem. Kdo nemá technický talent, kdo je pro prostá řešení, tomu stačí mapa.

Nabídka cyklistických a turistických map, automap i autoatlasů je dnes veliká. Na různé způsoby putování se ale hodí jen některé. Základním kritériem pro výběr mapy je její měřítko. Mapy použitelné pro cyklistiku mají měřítko od 1:50 000 do 1:200 000. V mapách s měřítkem nad 1:200 000 už obvykle chybí některé zpevněné a všechny nezpevněné cesty, na mapách 1:500 000 pak nebývají už ani vesnice.

Orientační cedule cyklotras.

Měřítko 1:50 000, kde 1 centimetr na mapě odpovídá 5 kilometrům ve skutečnosti, je vhodné pro cyklisty na horských kolech, kteří potřebují znát všechny možné nástrahy terénu – zda lze vůbec po dané cestě s kolem jet. Dobře tu bývá popsán charakter cesty (polní a lesní pěšina, cesta, zpevněná cesta), hustý vrstevnicový systém odhaluje všechna prudší klesání či stoupání. Popis terénu i krajiny je na těchto mapách detailní, i když samozřejmě záleží na kvalitě zpracování konkrétní mapy. Nevýhoda měřítka 1:50 000 je prakticky jediná: je příliš velké a při delším putování lze z mapy snadno „vyjet“. Na delší výlet si s sebou musíte brát dvě až tři mapy, musíte jich i více kupovat.

Pro cykloturistiku jsou ideální speciální cykloturistické mapy, které mají obvykle měřítko 1:60 000 nebo 1:75 000. Jsou zde všechny značené cyklotrasy a také doporučené trasy (neznačené), nechybí ani značené turistické trasy. Na samotných mapách jsou vrstevnice, orientační body, možnosti občerstvení, kilometráž tras, vyznačená výrazná stoupání či klesání, nebezpečná místa atd.

Cykloatlas 1:100 000 vydávaný nakladatelstvím ShoCart.

Pro delší výlety je vhodná i cykloturistická nebo běžná turistická mapa 1:100 000, která je ještě dostatečně podrobná a zároveň obsahuje také relativně velké území. Tato mapa se hodí pro výlety přes 70 kilometrů.

Vedle map jsou na trhu k dostání o objemné atlasy obsahující v jednotlivých mapových listech celou republiku. Existují jak turistické atlasy, tak cykloturistické. Koupě takového atlasu je výhodná především finančně. Jednotlivé listy lze z kroužkového atlasu vyndavat podle toho, v jakém regionu se budete pohybovat.

Jezdit lze i podle autoatlasů a automap. Mapám a atlasům pro automobilisty ovšem téměř vždy chybí turistické značení, nebývá na nich ani vrstevnicový systém, pouze jsou tu naznačena větší stoupání či klesání silnic. Hodí se proto především pro silniční cykloturistiku. Použitelné jsou i mapy 1:200 000, které zobrazují velké regiony – Jižní Čechy, Severní Čechy atd. Jejich zpracování je z hlediska silniční turistiky zcela postačující, jsou zde všechny silnice a výběrově i některé zpevněné cesty.

Využít lze i autoatlasy. Brát je s sebou na cesty je nepohodlné, některé atlasy lze ale rozebrat na jednotlivé listy. V případě nutnosti lze jednotlivé listy okopírovat, ovšem při černobílém kopírování se snižuje informační hodnota mapy – může dojít k záměně cest za vodní toky, nejsou dobře vidět lesy atd. Pro kopírování se dobře hodí atlasy 1:200 000, které mají formát A4. Dálkovým silničním cyklistům pak stačí jen dva či tři okopírované listy a má mapu na celodenní výlet.

Druhým způsobem, jak se orientovat v krajině, je systém digitálních map. Někdo je má k dispozici v mobilním teelfonu, jiný využívá speicálních přístrojů GPS.

Pakliže se rozhodnete jezdit podle přístroje GPS, je nutné myslet na praktickou stránku věci. Především: kam dát přístroj. Umístit ho lze do ledvinky okolo břicha, případně ho upevnit na řídítka. Zde je důležité pevné uchycení přístroje. Především při jízdě na horských kolech jsou otřesy velké a hrozí ztráta přístroje.

Do GPS přítroje lze po přípravě na počítači zadat zamýšlenou cestu a pak už jen sledovat, zda se z cesty neuchylujete. Zatímco v mapě občas hledáte, kde jste, GPS vám okamžitě oznamuje vaši polohu. Výhody GPS se ukáží především v terénu či krajině, kde je málo orientačních bodů a v neznámém prostoru. Proto se hodí pro cyklistické cestování v cizích zemích, především těch exotických. Baterie u přístroje ale nevydrží věčně, péče o jejich dobití by měla být samozřejmostí – většinou vydrží jeden den plného provozu. Pokud přístroj nemáte zapnutý stále, vydrží fungovat déle.

Přístroje mají v sobě již zabudovanou mapu, její velikost lze zvětšovat či zmenšovat. To je výhoda oproti běžné mapě, kde je vždy předem dané měřítko. Naopak nevýhodou je to, že displej přístroje není veliký. Mapa je pro celkový pojem o cestě příhodnější.

Kvalitní GPS přístroje dnes stojí zhruba okolo 10 000 korun, k mání jsou samozřejmě i levnější. Ty nejlepší disponují vedle navigace i mnoha dalšími cyklofunkcemi – vedle kilometráže a výškoměru dokáží měřit například i výkon cyklisty ve wattech. Displeje přístrojů jsou opatřeny clonami proti slunci, jsou i podsvíceny pro případ šera.

Naučit se pracovat s GPS přístrojem trvá určitou dobu. Abyste mohli využívat všech jeho možností, k tomu vám nebude stačit pár vyjížděk. Kdo si ale dá tu práci a pronikne do tajů systému, zvykne si na něj, ten bude odměněn velmi komplexními informacemi o cestě.