Tahle kniha hezky hřeje

(CYKLO) Malíř a výtvarník Jiří Bouda (1934-2015) byl nejen nadšeným milovníkem dopravy a především železnic, ale také rád jezdil na kole. Ve svých téměř sedmdesáti letech podnikl v roce 2003 odvážnou jízdu na kole z pražských Dejvic až do španělského Santiago de Compostela, tedy prakticky k Atlantiku. A v roce 2006 se vydal z Lisabonu do Prahy. A to prosím oboje na kole z roku 1959!

Na svých cestách si psal deníky a ty vyšly knižně v roce 2014 (nakl. Cykloknihy). Kniha byla a je stále prodejně úspěšná. Jak by ne – je to nejen cestovatelský deník, ale i jedinečné výtvarné dílo, ilustrované samotným autorem. Nádherně poeticky, s kresebnou pečlivostí a rukopisem boudovsky nezaměnitelným.

Letos vychází Boudův deník z cesty z roku 2003 podruhé, a to v jiné úpravě. V předchozí knize byl deník, který si cyklista psal sám rukou, převeden do tiskové podoby. V nyní vydávané knize Deník Jiřího Boudy 1/2003 (opět Cykloknihy) je však deník přetištěn přesně tak, jak si ho autor psal. Kniha je faksimilí původního originálu.

Leckterý čtenář si může položit otázku: proč mít doma tu samou knihu, respektive text, který už jednou mám? A navíc když se autorem ručně psaný text čte přece jen hůře než ten písmeny tištěný? Půvab této knihy však spočívá v tom, že je skutečně věrným otiskem celé jízdy a také autora samotného. Na Boudových zápiscích je například fascinující, jak pečlivě a přesně jsou psány, jak autor vůbec neškrtal a nepřepisoval, jak dokonale čistě je to celé vyvedené.

Navíc je tu významný přídavek. Deník má celkem 139 stran, ale pak následuje dalších 84 stran (poprvé tištěných), které autor dopisoval už v Praze. Některé příhody z cesty do Španělska doplnil. Dále je tu i záznam cesty, kterou jako zkušební podnikl v roce 2002 a jel na Slovensko a zavítal do Rakouska. Následují záznamy i z  menších „tréninkových“ cest, které autor v létě roku 2002 podnikal. Kupříkladu jízda v dešti a studeném větru v Polabí o délce 136 kilometrů mi připadá na člověka, který jede na kole přes čtyřicet let starém a navíc když třicet let víceméně nejezdil, naprosto famózní. To je výkon hodný Tour de France. Nakonec je v závěru knihy uvedeno krátké „Vyhodnocení zkušební jízdy“, kde jsou praktické postřehy týkající se toho, co a jak s sebou brát na tak dlouhé výjezdy, kolik peněz člověk utratí, jak to řešit s jídlem atd.

Nově vydaný Deník Jiřího Boudy mi opět potvrdil, jak pozoruhodnou osobností tento umělec byl. A nejde jen o to, že jeho zápisky jsou zcela originální svojí formou, výtvarným doprovodem. Jde i o celkový přístup k životu: věcný, střízlivý, zároveň prozrazující inteligenci, vzdělání i takt. Říci, že Jiří Bouda byl člověkem „ze staré školy“, mi připadá nejen přesné, ale vnímám to i jako vyjádření všeho pozitivního, co v sobě nesl a čím se také v životě projevoval. A samozřejmě: ukázal i velkou dávku odvahy a smyslu pro dobrodružství, když se na takové cesty v důchodovém věku vůbec vypravil.

Deník Jiřího Boudy je tak čtení-prohlížení nejen knihy, je i důvěrným náhledem do života mimořádného člověka. Stojí za to mít tuto knihu doma, protože jejím prostřednictvím můžete s autorem stále komunikovat, i když už bohužel není mezi námi.