Není těch rozhleden už trochu moc?

Jako milovníkovi dalekých výhledů a tím pádem i rozhleden by mi měl ten titulek připadat svatokrádežný, rouhačský. Ale přesto jsem ho napsal a pokusím se vysvětlit proč.

Zrovna dnes (14. února 2014) jsem se byl podívat na jedné rozhledně. Od rána byla skvělá viditelnost, stihl jsem v odpoledních hodinách dojet autem na nedalekou Kožovou horu u Kladna. Vzal jsem si starý dědův dalekohled Carl Zeiss Jena 8×30 z NDR a co jsem viděl, to mne vrchovatě uspokojilo. Nalevo Klínovec, uprostřed Středohoří a napravo Ještěd a pak i Krkonoše. Se sněhem na sjezdovce v Rokytnici.

De facto jedním pohledem jsem s pomocí běžného dalekohledu přehlédl úsek o celkové délce přes 200 kilometrů vzdušnou čarou. Z jediného místa, které není nijak vysoko (456 m, výška rozhledny 35 m), byla vidět skoro celá severní polovina Čech.

Vždycky tvrdím, že Česko je tak malé, že stačí vybrat maximálně dvacítku nejvhodnějších výškových bodů, a celou zemi z nich přehlédnete. Jinak řečeno: stačilo by mít v Česku pár rozhleden na těch správných místech a bylo by vystaráno.

Samozřejmě trochu nadsazuji, ale s těmi dvaceti vyhlídkovými místy nepřeháním. Stačí si jen uvědomit, že z Prahy je to k nejsevernějšímu bodu Čech jen 110 kilometrů, k nejzápadnějšímu i nejjižnějšímu asi 170. A viditelnost bývá s dalekohledem běžně přes 100 kilometrů.

Bylo by nicméně škoda, kdyby na celém území stálo jen tak málo rozhleden. Jejich smyslem není poskytovat jen ty nejvzdálenější pohledy, ale dát možnost dívat se i na místa bližší, případně skrytá v údolích. Rozhledny jsou i hezkým výletním bodem, mohou být architektonicky zajímavé atd. Důvodů, proč stavět rozhledny, je mnoho.

Rozhledny se u nás budují už od počátku 19. století a ke konci roku 2013 jich bylo 347. Alespoň jsem je tak spočítal na základě mimořádně kvalitního webu www.rozhlednovymrajem.cz, který je dílem Jiřího Štekla, nadšeného cyklojezdce po českých i moravských rozhlednách; je autorem i knižní podoby své databáze. Šteklovi alespoň touto cestou vzdávám velký hold, protože coby cyklistovi mi i sděluje, zda se na rozhlednu dostanu na horském či silničním kole. A navíc rozhledny systematicky, velmi pečlivě popisuje, taky moc pěkně kreslí a v jeho webu se dobře hledá.

Šteklova databáze dále říká, že od roku 1802, kdy byl vystavěn minaret v Lednici, vyrostlo na území nynější ČR za bezmála dvě století, až do roku 1990, na 130 rozhleden. Snadno si lze spočítat, že za pouhá další dvě desetiletí jich vzniklo skoro dvakrát tolik, téměř 220! To je skutečně neuvěřitelný nárůst.

Navíc desetiletí 1990-2000 nebylo ještě tak plodné, přineslo „jen“ 30 nových rozhleden. Zato doba po roce 2000 je doslova rozhlednovým uragánem – plných 190 staveb, tedy zhruba patnáct nových rozhleden ročně. Jen v roce 2001 jich vzniklo dvacet – u mnoha z nich šlo o kovovou věž telefonního operátora s vyhlídkovou plošinou. Právě rozvoj nové mobilní telefonní technologie hodně přispěl k budování rozhleden. Nicméně dnešní situace už je jiná, rozhledny se budují především jako turistické stavby, výrazně se také zvedla jejich architektonická úroveň. Z celkem 22 rozhleden postavených v roce 2011 nemá klasickou typizovanou podobu už ani jedna.

Jsem u jádra tématu tohoto článku: kladu si totiž otázku, zda tak velký počet má skutečně i svůj smysl. Zda se dnes nestaví rozhledny jen proto, že jde o trend doby, nebo proto, že na ně – díky různým podpůrným finančním programům – prostě jsou peníze. Ne, rozhodně nechci ani jednu z těch desítek nových staveb považovat za zbytečnou. Jen si prostě kladu otázku: k čemu je tolik rozhleden? A je z nich všech taky dobrý, pokud možno daleký výhled?

Byl jsem už na několika rozhlednách postavených nedávno a překvapilo mne, jak „úzký“ byl výhled, jak nevelkou kruhovou výseč rozhledna pokrývala, jak blízko byl horizont vedlejších kopců atd. Stačilo přitom jet na rozhlednu vzdálenou třeba patnáct kilometrů – a hned bylo vidět o něco líp (anebo dokonce vylézt na nějaký blízký holý kopec, odkud je také dobře vidět). Je těch patnáct kilometrů skutečně tak velký rozdíl pro pozorovatele? Občas se ovšem staví rozhledny zase tak blízko od sebe, že jejich vyhlídka je do jisté míry totožná.

Snad ještě větším problémem spousty nových rozhleden je jejich otevírací doba. Tedy spíš ta zavírací. Byl jsem už na mnoha rozhlednách, které září novotou, ale z „bezpečnostních“ či „ochranných“ důvodů jsem zůstal stát pod nimi, protože jejich masivní dveře či kovová mříž bývají zavřené víc než půl roku a i v té zbylé půlce se otevírají jen o víkendech. Taková rozhledna je pak vcelku k ničemu.

Rozhledny sice rostou, ale zároveň také nerostou tam, kde by opravdu měly. Typickým příkladem jsou třeba Brdy, konkrétně Třemšín (827 metrů). Skvělý výškový bod, však tu také dřevěná rozhledna stávala. Jenže projekt nové je zatím odložen. Hodilo by se postavit rozhlednu i na dalších nejvyšších místech, kvůli komplikovaným vlastnickým vztahům se tak ale neděje. Také by bylo dobré vedle stavění víc bojovat za zpřístupnění mnoha stávajících věží: třeba vysílače na Dyleni v Českém lese, TV věže na Bukové Hoře v Středohoří, zeměměřické věže na pražském Ládví atd.

Jistě by bylo smutné, kdyby se opakovalo rozhlednově suché stavební období 1945-1990. Ale otázkou také je, jak budou všechny ty dnes postavené rozhledny vypadat za padesát let i sto let. Kdo je bude udržovat, provozovat, renovovat? Vždyť i dnes dá velkou práci uvést do života ty rozhledny, které v minulých desetiletích chátraly. Co když si za sto let naši potomci budou zoufale říkat: proč ti blázni tehdy stavěli tolik rozhleden, to je danajský dar, se o všechny starat…

Vrátím-li se zpět na začátek, k zážitku z rozhledny Kožova Hora, pak musím také říct, že byť vždycky rád navštívím nějakou novou rozhlednu, vracím se pak už jen na pár z nich, na ty s nejlepšími výhledy. Kožova Hora je rozhledna z roku 1930, je už v dost opotřebovaném stavu, ale má vše, co rozhledna mít má: otevírací dobu po celý rok, daleký výhled všemi směry a její zasklená okna se dají otevírat. Zdaleka ne všechny nové rozhledny disponují těmito třemi zásadními vlastnostmi každé rozhledny.

Kožova Hora je prostě rozhledna na svém místě a i když v jejím okolí vyrostlo v posledních letech několik dalších, spíše tento „ústřední vyhlídkový bod“ jen doplňují, rozšiřují – ale nenahrazují něčím lepším.

Nicméně berte tuto úvahu jako svého druhu teoretizování. V praxi je to tak, že i já jsem za každou novou rozhlednu rád, hlavně když okolo ní jedu a můžu na ni vylézt. I když to nebývá pohled jako z Petřína, případně Klínovce, Kletě, Poledníku a dalších TOP rozhleden, stejně má člověk vždycky příjemný pocit, když shlíží dolů do kraje. A pokud mají dnes rozhledny růst až překotným tempem – nechť tedy rostou. Nikdy jich nebude tolik, aby obsadily každý druhý kopec a navíc rozhledna není stavba, která by hyzdila krajinu. Na tuhle činnost máme jiné, mnohem rychleji bující přeborníky: velkosklady a satelitní vesničky.

P.S. Při psaní tohoto článku jsem se ptal sám sebe, na kolika rozhlednách už jsem asi byl… Nedalo mi to a začal je podle databáze J. Štekla počítat a došel jsem k číslu zhruba 105 – plus mínus dvě tři rozhledny, u kterých nevím, zda jsem tam kdysi byl nebo ne. Nafocených jich mám zhruba polovinu – většinu z nich vidíte v galerii. A taky jsem díky databázi zjistil, že v Česku je 22 rozhleden v nadmořské výšce vyšší než 1000 metrů. Zatím jsem navštívil 14 z nich.