Dráhy české, komu sloužíte?

(CYKLO) Většina cykloturistů využívá k přepravě sebe i svých kol vlaky Českých drah. Dělám to tak už dvě desítky let a po celou tuto dobu vidím jednu tendenci: České dráhy jsou vždy o krok pozadu za potřebami cyklistů.

Kupříkladu v devadesátých letech zpočátku vůbec nereagovaly na strmě rostoucí počet cyklistů, nevěděly, jak kola snadno přepravovat. Když byly zase zavedeny soupravy City Elefant, kladl jsem si zase otázku, proč jsou háky tak úzké a proč do nich skoro žádná žena nedokáže kolo dostat?

Opravdovou libůstkou posledních let je pak povinnost v některých vlacích rezervovat si místo pro kolo. Možná to má smysl v létě ve vlacích Praha-České Budějovice, ale jinak je to k ničemu. A to i přes fakt, že rezervovat již není nutné dvě hodiny před odjezdem, ale někdy stačí pár desítek minut (ČD opět pár let trvalo, než tuhle zrychlenou možnost zavedly).

Na letošní rok však do vztahu cyklista-vlak přisypaly České dráhy další dávku pepře. Kdosi na ústředí zjevně spočítal, že příjmy z cyklistů, resp. poplatků za kolo nejsou zas tak malé (nebo jsou příliš malé?) a tumáš, zdražíme jízdné! Přeprava kola za paušál 25, resp. 30 korun (podle typu vlaku) je minulostí, teď se platí kilometricky. Čím dál jedeš, tím víc platíš. Od 25 korun až klidně ke stovce. Za kolo ve vlaku Praha-České Budějovice (169 km) tak zaplatíte 55 korun. A protože rezervace je na této trati skoro vždy nutností, stojí vás to dalších 35 korun; celkem tedy 90 korun. To už není vůbec málo.

Od letoška už také nemáte možnost koupit si celodenní jízdenku na kolo (stála 60 korun), takže pokud někdo přestupuje s kolem dvakrát a jede třemi vlaky, platí znova a znova. Další fíglík, jak vytáhnout z kapes cykloturistů nějaký obnos navíc.

Jiným problémem je, že dráhy s nástupem nových vagónů pro rychlíkové spoje snížily počet kol, které může takový vlak přepravovat. Kolo teď už nemáte v „poštovním“ vagónu, kam vám ho umístil vlakový personál, ale dáte si ho sami na hák do prostoru v jednom ze speciálních vagónů. Jenže takových míst bývá ve vlaku jen dvanáct, zatímco do „pošťáků“ bylo možné dát kol dvacet, někdy i více.

Navíc kolo pověsíte na hák, jdete si sednout – a vůbec nad ním nemáte dozor. Sice rezervací získáváte i místenku pro vás samotné, na konkrétní sedadlo, abyste byli blízko u vašeho kola, jenže na kolo stejně nevidíte: máte ho za totiž za stěnou. Pokud vám ho někdo „očeše“, neřku-li dokonce popadne a rychle s ním v nějaké stanici zmizí od vlaku, máte smůlu. Za kolo teď máte odpovědnost jen vy.

A ještě jedna věc: s rezervací pro kolo si kupujete číslované místo na háku, ovšem trefit se právě na toto místo, vlézt i s kolem těmi správnými dveřemi, není snadné. Zmatků spojených s „rezervováním na konkrétní hák“ jistě nebude málo.

Pokud bych měl shrnout současnou situaci, tak jízda vlakem s kolem se stala komplikovanějším procesem, než tomu bylo v minulosti. A navíc ještě ke všemu o dost dražším. Musím se tedy hodně smát, když čtu na stránkách Českých drah tahle slova: „Kolo a železnice je dobré spojení. Cykloturistika je u nás nejrozšířenějším rekreačním sportem. Jejím příznivcům vycházíme vstříc i my…“ Nelze než uvést věc na pravou míru: Cykloturistům vstříc nejdete. Jdete spíš proti nim.

Psáno pro časopis Cykloturistika