Žeň se na Žehuň, nikdo nikde

Zhruba deset kilometrů od Poděbrad je místo neobyčejného klidu a harmonie. Žehuňský rybník a Žehuňská obora. Do téhle části Polabí moc lidí nejezdí, většina si myslí, že je tu jen rovina a nic k vidění. Což je velká mýlka.

Určitě to není jen rovina, protože obora je na vyvýšenině, která se zvedá o padesát výškových metrů nad rybníkem. A vidět je daleko.

Žehuňský rybník, který je „dole“ (cca 200 m.n.m.), byl postaven už na konci 15. století a se svou délkou přes pět kilometrů patří k nejdelším u nás. Je vůbec největším rybníkem ve Středních Čechách, táhne se v úzkém pruhu a většinu jeho břehů lemuje krásné rákosí. Je tu také Národní přírodní rezervace, a když se podél břehů vydáte dál, proti proudu, najdete neobyčejně klidná místa. Ovšem moc toho z rybníku neuvidíte, protože rákosí je hodně vysoké a navíc – na vodní plochy je potřeba dívat se z výšky.

Výšku poskytne právě Žehuňská obora, případně silnice, která k ní od rybníka vede. Od hráze k bráně obory je to jen asi tři kilometry, cesta vede rovnou přímkou pozvolna vzhůru (viz fotografie) a pak se ve třech zatáčkách v kopci kroutí. Když dojdete na vrchol, po sto metrech je vpravo vchod a vjezd do obory. Samozřejmě jen pro cyklisty, auta sem nesmí.

Obora je pořádný kus lesa ve zdejší zemědělské a tudíž spíše bezlesé krajině. Má délku pět kilometrů a šířku až dva kilometry. Byla založena v roce 1526, ale rozvoj jí přineslo až vlastnictví rodu Kinských v druhé půlce 18. století. Dnes je obora také NPR a je nádherná nejen svojí velikostí, ale i přírodní pestrostí.

Kupříkladu si můžete všimnout, kolik druhů stromů tu roste. Stačí jen jet hlavní cestou skrz oboru, od západu na východ. Duby, buky, kaštany, břízy, borovice, smrky, modříny… Různé druhy stromů se mění vždy po pár stovkách metrů. V oboře žije vysoká zvěř a jejich stáda taky potkáte, někdy vám přebíhají skoro před nosem.

V centru obory stojí hájovna Kněžičky, je tu rybníček a letité duby. Odtud vede přímá rovná alej k hlavní silnici Praha-Hradec Králové. Nejkrásnější výhled do kraje i na Žehuňský rybník je ovšem od někdejšího loveckého zámečku, který stojí přímo na strmém svahu, jenž se sklání směrem k jihu. Zámeček byl postaven v roce 1780 a jmenoval se Neugebau – Nové stavení. Dnes je prázdný a chátrá, ale obnova by ještě byla možná. Bylo v něm zjevně nějaké sociální zařízení pro mládež, protože tu ještě je nápis „Vychovatel“.

Zlatým hřeben je však zmíněná vyhlídka do kraje. Přijel jsem sem poprvé někdy před patnácti lety, a to v dáli ještě nebyla dálnice Praha-Hradec. Tehdy byl výhled do kraje dokonalý, celá oblast absolutně tichá, nehybná. Opravdu neobjevený a přitom úžasný kout země.

Dnes je stále neobjevený, ale dálnice – byť je docela daleko – už hučí a auta se míhají sem a tam. Pořád má to místo ale báječnou atmosféru.

Komentáře k článku

Napsat komentář