Od ohybu na svatbu

Loket je malé sídlo, které je výjimečné i tím, že zdejší mohutný hrad je přímo součástí městečka. Celý komplex obtéká řeka Ohře. Podél ní se pak dá jet hezkou cyklostezkou až ke Svatošským skalám. Do nebe čnící skály tu jdou na svatbu.
Svatošským skalám se říká svatebčané, vpředu prý totiž jde ženich a a nevěsta, za nimi celé svatební procesí. Lidská fantazie přiřkla kameni příběh o tom, jak nevěrný Svatoš slíbil lásku víle, ale pak se chtěl oženit s pozemskou dívkou, víla však svatebčany proměnila v kámen.

Přiznám se, že jsem v těch skalách možná nějaké postavy viděl, svatebčany ovšem ne. Ale budiž… V každém případě jde o výrazné a hezké místo na Ohři, asi šest kilometrů pod Loktem a dalších šest do Karlových Varů.

Jako malý kluk jsem spal jednu noc na hradě Loket v místnosti kousek za hlavní branou, šel jsem i pěšinou podél Ohře. Dneska už to není pěšina, ale široká cesta, na kterém se cyklistům líbí. Potkáte tu hlavně lidi na kolech, byť i pěšáků není málo. A také vodáky vidíte, ti mají kemp kousek pod Loktem.

Loket je skutečně unikátní urbanistické dílo, domy v téměř půlkruhu obepínají místní náměstí. Celek je velice sevřený, má jen pár ulic. Když sem najedou davy turistů, příjemně tu moc není. Když je tu prázdno, půvab městečka na vás skutečně dýchne.

Loket byl kdysi německým sídlem, dnes je český. Odsun na něm až tak není vidět. Kvůli turistickému ruchu je město udržované, stejně jako hrad. Stačí ale vyjet jen pár kilometrů nahoru, do Slavkovského lesa, a rozpadající se domy s velmi zvláštními obyvateli potkáváte často.

Bez ohledu na tyto kontrasty však tenhle kus Česka za výlet stojí.