Berounka: kde měla stát přehrada?

Nemalým dílem se na velkých vodách v Praze a pod ní podílí i řeka Berounka. Už na počátku 20. století plánovali vodohospodáři postavit na této řece přehradu. Dodnes nestojí – i proto se můžeme obdivovat půvabu tohoto říčního údolí.

Fotografie z této galerie ukazují střední tok Berounky, zhruba od obce Roztoky – poblíž Křivoklátu – až po Skryje. Je to snad nejhezčí kus řeky, vykreslil ho ostatně i Ota Pavel, který jezdil právě sem, do domku pod Branovem – místu se říká V Luhu. Většinou jde o krásně vyhloubené údolí s hustě zelenými, stromy porostlými úbočími. Těsně před Skryjemi pak přichází zlatý hřeb: Týřovické skály, Národní přírodní rezervace na pravém břehu. Skály jsou vysoké, spadají prudce do údolí a mají zvláštní načervenalou barvu.

Všechno tohle by se úplně či z velké části ocitlo pod hladinou vodního díla Křivoklát. Kdyby stálo. Nestojí, a díky tomu můžeme půvab říčního údolí obdivovat. Ale také nás trápí – a především obyvatele dolního toku Berounky – časté povodně. Přehrada by určitě zabránila menším povodním, odhadem těm s periodou dvacetileté vody. Jestli by ochránila i před vodou padesátiletou, je už otázka. Stoleté vodě by nezabránila – stejně jako jí nezabránily Slapy či Orlík na Vltavě v roce 2002.

O přehradě na Berounce, její ne-historii, se dočtete v textu Vodní dílo Křivoklát na Berounce, jehož autorem je ing. Karel Kraml – celý text najdete ZDE, je ve formátu pdf. Text nese dataci 2002, ale byl vypracován ještě před letními povodněmi toho roku. Vřele doporučuji přečíst, je to zajímavé i čtivé.

Zkráceně o historii neexistujícího díla: původně se zvažovalo několik míst pro postavení přehrady, ale již před 1. světovou válkou se objevila varianta postavit hráz u obce Roztoky, tedy poblíž hradu Křivoklát. Postupem doby nabýval projekt skutečně velkých rozměrů, hovořilo se o hrázi velikosti až 60 metrů – tedy zhruba jako Slapy. To by umožnilo vytvořit dlouhé a také dobře splavné jezero. Voda by se zvedla tak, že by hladina sahala skoro až k Plzni.

Berounka by se tak stala spoutanou řekou, úplně by zanikl charakter jejího údolí. Vznikla by ovšem i poměrně hezká nádrž, která by se asi podobala nádrži štěchovické přehrady, částečně i té slapské (Berounka je menší než Vltava a má užší údolí). Minimálně z hlediska rekreace by to nebylo špatné.

Stavbě velkých vodních děl přála hlavně poválečná doba, v padesátých a šedesátých letech se stavělo hlavně na Vltavě. Berounka měla přijít později. Jenže počátkem 70. let už na stavbu takového rozměru nebyla nálada, ani peníze. Oblast už také začali okupovat chataři. Dokonce se tehdy nebáli ozvat ani ochránci životního prostředí (dnes ekologové) a zástupci CHKO Křivoklátsko. Nakonec byly plány na výstavbu přehrady v roce 1976 definitivně uloženy k ledu.

I proto si nadále můžeme projíždět tímhle údolím. A i proto teče voda v Berounce občas tak silně a pravidelně zaplavuje místa u soutoku s Vltavou. Vždycky je to něco za něco.