To je strašidelná památka

Vídeň má mnoho památek a turistických atrakcí, ale tyhle patří k těm nejpodivnějším i nejméně obvyklým. Jsou to ohromné protiletecké věže z druhé světové války.

Představte si, že jdete tichou vídeňskou ulicí kousek od centra, nedělní odpoledne, nikde nikdo, a najednou se před vámi v sousedství secesních domů vynoří obrovský betonový monument. Strašidelná stavba, o jejímž účelu nebude mít laik tušení. Převyšuje okolní domy a svým „stylem“ se absolutně nehodí do celku města. Obluda, která sem přilétla z jiného prostoru i času. Což je vlastně pravda…

Těhle věží je Vídni celkem šest, na třech místech vždy po dvou. Stavět se začaly v roce 1942, kromě Vídně byly vztyčeny ještě v Berlíně a Hamburku. Celkem byly postaveny na osmi místech. Jde de facto o originální stavby, každá věž je (nebo byla) jiná. Většinou se stavělo tak, že jedno stanoviště tvořily dvě věže: jedna s obdélníkovým půdorysem, trochu „hubenější“, ve které bylo umístěno velitelství. Druhá věž byla masivnější, v některých případech čtvercová, jindy kruhová. Na ní byly umístěny protiletecké kanóny, většinou ráže 105 nebo 128 milimetrů.

Nutnost postavit tyhle věže vyvolal průběh druhé světové války. Spojenci se po vítězství v bitvě o Británii, od které síla německé luftwaffe již jen klesala, po úspěších v severní Africe a hlavně po vylodění v Itálii, rozhodli bombardovat velká města Třetí říše. Nejen Berlín, ale i Vídeň byla vystavena masovým náletům – a musela jim nějak čelit. Tisíce tun bomb ve více než padesáti silných náletech spadly v letech 1943-45 na hlavní rakouské město. Protiletecké věže ovšem plnily nejen vojenskou funkci, ale sloužily jako kryty po obyvatele a nouzové nemocnice. Věže mají opravdu silné zdivo, beton v nich má šířku 2 až 3,5 metrů. Výška věží je okolo padesáti metrů. Ve své době převyšovaly prakticky všechny okolní stavby, obráncům to umožňovalo střílet na všechny strany.

Věže stojí ve Vídni dodnes, neporušeny, v původním stavu. Jedna dvojice (to je ta na fotografiích) je v Arenbergparku, což je vcelku nevelký parčík velikosti smíchovské Santošky. Právě tady působí v konfrontaci s okolní zástavbou opravdu birazně, jako pěst německé totality na oko rakouského měšťáctví. Stín věží dodnes krouží a leze po okolních domech. Podobně jako najdeme v Česku stále desítky stavebních „pomníků“ komunistického režimu, jsou i tyhle připomínkou hrůzné doby.

Co se stavbami dnes? Z věže v Esterhazyparku například už na konci 50. let vznikl „dům moře“ s tropickou expozicí. O věžích v parku Augarten se zase uvažovalo jako o místu, kde by mohl být zřízen archiv. A ve velké věži v Arenbergparku je prozatím umístěna expozice moderního umění. Na vršek věže lze také vyjet výtahem, výhled na Vídeň je impozantní. Pokud chcete o věžích vědět víc, na internetu najdete spoustu informací. Některé jsou i v češtině, na vojenských webech (stačí zadat ve vyhledavači heslo Vídeň, letecké věže, protiletecké věže atd.), pokud umíte trochu německy, tak základní informace jsou například na Wikipedii v hesle „Wiener flaktürme“.

Stejně jako my vlastně nevíme, co se stovkami pohraničních vojenských bunkrů v Sudetech, ani Rakušané po získání samostatnosti v roce 1955 (tedy po odchodu okupačních vojsk) ne moc dobře věděli, jak stavby využít. A je to dodnes problém. Zbourat je představuje technicky dosti obtížnou akci, jsou to skutečně bytelné pevnosti. A na druhou stranu mají svoji „dokumentární“ hodnotu. Jsou přesným „památníkem“ vyjadřujícím ducha války.