Tajemný dymokurský cukrovar

Trochu tajemný, pustý a rozpadající se – to je cukrovar v Dymokurech. Jedna z mnoha industriálních staveb, které u nás vyrostly v druhé půlce 19. století a jsou dokladem tehdejšího hospodářského vzestupu českých zemí.

Pohled od silnice do Poděbrad

Pohled od silnice do Poděbrad

Cukrovar je však i podnik, který se zasloužil o české umění. V divadelní hře Záskok je totiž citován Cimrmanův dopis, ve kterém píše: „Na radu ředitele cukrovaru v Dymokurech pana Hlušiny jsem svou hru Čechové na Řípu mírně přepracoval: na cedulích to teď píšeme s malým ř.“ Závěrečný sborový zpěv „Čechové na řípu!, Čechové na řípu!“ pak prý strhuje diváky tak mocně, že řepu sklízejí všichni a „cukrovar jede naplno jako nikdy.“
Odhaduji, že spoluautor hry, Zdeněk Svěrák, si dymokurský cukrovar pamatuje z dětství. Kousek odtud totiž prožil válečné roky.
Dymokury leží v kdysi mocném řepařském regionu, severně u Poděbrad. Cukrovarů tu fungovalo patnáct: v Městci Králové, Nymburku, Českém Brodě, Rožďalovicích, Kolíně… Ten dymokurský vznikl v roce 1871 jako rolnický akciový podnik, brzy ho ale převzali Černínové, majitelé zdejšího panství. Zlatou éru zažil před první světovou válkou, tehdy se tu jezdilo i na čtyř desítkách kilometrů řepařských úzkorozchodných tratí. Po únoru 1948 byl znárodněn, konec řepných kampaní přišel s rokem 1989. Český trh s cukrem ovládly zahraniční koncerny a zdejší cukrovary padaly jeden za druhým. V Dymokurech dovařili v roce 1991.

Uvnitř hlavní budovy

Uvnitř hlavní budovy

Stát pak prodal cukrovar společnosti Praga Mineral, ta ho vlastní dodnes (spadá pod Agrofert). Měla tu být stáčírna minerálních vod, ale protože nedaleko vyrostla Poděbradka, sešlo z toho. Technologické vybavení cukrovaru skončilo ve šrotu. Před několika lety tu chtěla jedna firma zřídit likvidaci vraků, zájem měli i zahraniční filmaři – budova se jim hodila pro scény k válečnému filmu, nakonec ji chtěli vyhodit do povětří. Nestalo se tak. V roce 2007 dostala od obce předběžný souhlas společnost, která zamýšlela provozovat tu sluneční elektrárnu. Plán nevyšel, a tak areál chátral dál.

V tomhle byly kotle na vaření cukru

V tomhle byly kotle na vaření cukru

Jeho osud je zatím nejasný. Možná bude stržen, využijí se jen pozemky, možná přežije. Na rozdíl od dnešních industriálních plechových hal, jejichž zboření nebude za sto let asi nikoho trápit, by jeho zboření ale bylo škoda. Podobné stavby 19. století mají svůj půvab, obec by také přišla o něco, co připomíná více než 120 let její historie. Cukrovar by navíc šlo zachránit: obvodové zdi jsou neporušené a komín, který tvoří krajinnou dominantu, je v dobrém stavu.
Jedinou připomínkou cukrových let by pak zůstal parní stroj, který Dymokury společně s místním podnikatelem před lety získaly. Je to třicetitunový litinový kolos, který přeměňoval páru na elektrický proud a napájel celý cukrovar. Tak uvidíme, jestli ten tajemný dům vydrží.

Komentáře k článku

Sid (20.01.2017, 11:28)

Může se do toho cukrovaru volně jít, nebo je tam zákaz vstupu? Děkuji za odpověď.

Raďula63 (15.10.2016, 05:04)

Cukrovar Dymokury se stal i motivem na ztvárnění v modelu na kolejišti KŽM Praha 3. Jen do něj vede normálně rozchodná trať.https://www.facebook.com/KZMPraha3/photos/ms.c.eJw1zsENwEAIA8GOIs5gOPpvLBHEz9FaCEbQCb~;tyIuHY69x3t8420P9kN0eRwa~_tVlpn7OvVo~;tlHPtcs89l6PG0D64~;9gLQagjog~-~-.bps.a.544535155599357.1073741828.508957822490424/544535218932684/?type=3&theater

Robot (04.06.2016, 12:17)

To si pis! ze to za to stoji :D

DiverZant (23.10.2015, 21:20)

Souhlasím s tebou Sade, je to krásná stavba, která stále stojí za to naštívit.

Sad (06.07.2015, 16:08)

Cukrovar jsem v rámci urbexu navštívil a je to velice zajímavý objekt. Z náletů uvnitř se pomalu stává les. Úchvatné.

Napsat komentář