Koupil jsem si obraz. Nechcete taky?

Nesbírám originály, ale teď jsem jeden koupil. Ani ne tak pro sebe, ale pro dceru, které byl jeden rok. Není velký, dvacet krát čtyřicet centimetrů, a jsou na něm děti mávající na letadlo.

Měl jsem před časem ve svém pořadu Mikrofon na TV Public galeristu Martina Kodla, který sbírá obrazy už dlouhé roky, sbíral je už jeho otec i dědeček. Zkušený galerista mi řekl, že člověk má kupovat především ty obrazy, které se mu líbí – ne ty, o kterých si jen myslí, že mají nějakou hodnotu. Ano, je to trochu problém, když se vám líbí třeba impresionisté nebo Josef Čapek. Na ty normální smrtelník nemá. Ale pokud jde o současné umění? V tomhle případě jsem se jeho radou mohl řídit, protože obrázek nestál mnoho, jen pár tisíc.

Jana Chroustová – Nad plání

Namalovala ho Jana Chroustová a obraz jsem objevil v jenom obchodě v průchodu metra Muzeum, kde měli různé maličkosti do bytu. Pak ho tam už neměli, ale dali mi číslo malířky. Zavolal jsem jí, ona přinesla dva obrazy a já si jeden vybral. Líbí se mi její styl, respektive její výklad malířského naivismu. Maluje harmonické výjevy, většinou jsou tam děti, prostředí je prosluněné. V parku, na zahradě, na výletě, na rozhledně… Do dětského pokoje jsou takové obrazy příhodné. Ale i dospělým se mohou líbit.

Když jsem se s malířkou (ročník 1975) sešel, vyprávěla mi, že maluje tak patnáct obrazů ročně, neživí ji to, ale baví. Obrazy se prodávají, ale její jméno zatím moc lidí nezná (i proto píšu tenhle článek, abych jí tak trochu udělal reklamu). Prodávají se hlavně prostřednictvím různých galerii, na webu ostatně najdete její další obrazy. Nejvíce jich je asi na adrese www.buyfeel.eu. Tam si v sekci Naši výtvarníci najdete její jméno a je tam asi deset děl. Ale kdybyste si chtěli nějaký její obraz koupit přímo od ní, dám vám spojení.

Prohlížel jsem si tu galerii buyfeel dál, koukal jsem i na ostatní malíře a výtvarníky a byl jsem překvapen, kolik jejich díla stojí. Nebyly to už tisíce korun, ale spíše desítky tisíc. Nejsem žádný odborník na výtvarné umění, ale nepřipadalo mi, že by ta díla měla takovou cenu. Vždycky bych za ně dal tak asi polovičku navrhované sumy. Ale chápu, že trh s uměním má svá pravidla a možná se ty obrazy skutečně prodávají – tak proč by autoři nechtěli takové peníze?

Christian Choisy – Bílé a žluté květy

I přes to, že teď mám doma oroginál, nemyslím si ale, že bych je někdy v budoucnu sbíral, kupoval. Mám totiž doma obrazy podstatně levnější: reprodukce. Koupím je vždycky podle katalogu, existují tisíce obrazů, které lze takto koupit. Od Mony Lisy přes Dalího až po kýčovité krajiny nebo abstrakci. Nechám si je hezky zarámovat (dávám je do tenkého kovového rámu) a vypadají pak jako originál. Myslím si totiž, že i ta reprodukce zprostředkuje divákovi 90% estetického zážitku z díla. Sběratelé a znalci umění se mnou nebudou souhlasit, ale já to tak vidím.

Gabriella Benevolenza -Abstraktní krajina

Mám doma takhle například dva zajímavé obrazy současných umělců, jeden je od francouzského malíře Christiana Choisyho a druhý od italské malířky Gabrielly Benevolenzy, žijící ve Francii. Nevěděl jsem o nich prakticky nic, jen se mi v tom katalogu oba obrazy líbily. Netuším, zda jsou tihle umělci slavní, známí, za kolik se jejich originály prodávají. Ale mám ty díla rád, líbila se mi. I přes to, že jsou to vlastně jen hezky zarámované plakáty.