Kdo je tady zelený?

Pamatujete na Bursíkovu aféru, kdy se na veřejnost dostala jeho esemeska, v níž kolegyni-poslankyni označil za krávu? Ať byl Bursík jakýkoli, postřehy měl přesné…

Ale k věci: poslankyně Olga Zubová je členkou Demokratické strany zelených, ale ekologicky se nechová. Svědčí o tom megavýskyt jejích předvolebních bilboardů, které ještě teď straší na všech nárožích. Takové mrhání papírem, takové plýtvání tiskařskými barvami! A ještě k tomu ta hesla „Rozum, cit a ohleduplnost.“ V jedné z internetových diskuzí jsem našel lapidární charakteristiku: „Nevíte, proč vyzdvihuje vlastnosti jiných a nedá tam své?“
Kampaň DSZ vejde do historie jako jedna z nejzbytečnějších, nejméně promyšlených, s nulovým efektem, jaká česká mediální scéna pamatuje. Strana vznikla jako trucfirmička, navíc do ní odešli buď neznámí lidé (říkají vám něco jména Solis, Koval, Vondrouš?), nebo politici s negativním renomé (Zubová). Udělat dobrou reklamu takovému společenství je neřešitelný úkol. A vybrat Zubovou jako tvář strany, to už je hotová reklamní sebevražda. Lidé jsou sice ovlivnitelní, chovají se občas jako stádo, ale to, že politické kroky paní Z. nesly znaky nemoci šíleného skotu, poznal každý. Takže se divím, že získali i těch 0,6 procenta.

*

Ekologickým přístupem a ohleduplností k přírodě je známá i jedna severská firma, která vyrábí automobily. Vlastnil jsem jejich vůz a česká centrála mi pravidelně posílala propagační magazín. Byl tištěn na stoprocentě recyklovatelném papíru, byly použity i přírodě neškodící barvy, ale byl zhola zbytečný a já si vždycky říkal: škoda papíru. Pravidelně jsem ho vyhazoval do modrého kontejneru, takže jsem „ekologické“ kolečko uzavíral – ale měl jsem pocit zcela neekologické aktivity.
„Zelený přístup“ je dnes v 90% případů jen pouhým mediálním šidítkem, reklamním nátěrem. Automobilka, která se chová skutečně zeleně, by totiž měla svým klientům poslat mail s textem: „Milí zákazníci, když už vyrábíme ty velké plechové krabice, které čoudí a zabírají prostor – ale skoro všichni je k životu potřebujeme, řekli jsme si, že nebudeme přírodu zatěžovat ještě více. Proto vám žádný propagační magazín, jako to dělají jiné firmy, posílat nebudeme.“ Jenže k tomu nikdo odvahu nenajde. Leda se tak stane v dobách, kdy bude takové chování módní, bude z reklamního hlediska výhodné a budou to tak dělat všichni.

*

A poslední zelená – a tady už se nebojím říct slovo lež. Všimli jste si, kolik developerských firem propaguje své nové byty, domy, ve spojení se slogany jako „Bydlení v přírodě“, „Pojďte do zeleně“ atd.? Zaručeně to žádné bydlení mezi vzrostlými stromy, v přírodě, není. Je to buď městské bydlení s parčíkem anebo jde o satelit, který stojí na holém poli a les je na dohled. A blíž než k přírodě máte k domku vašeho souseda, kterému při velikosti dnešních parcel koukáte do ložnice i na dno bazénu.
Skutečné bydlení v přírodě dnes už prakticky neexistuje. Maximálně tak hájenka o samotě, případně nějaká vylidněná vesnice minimálně 50 kilometrů od Prahy. Tam zažijete, co je to „život v přírodě“ – tedy v osamění. Lidé už po staletí utíkají do větších či menších měst, za výdobytky civilizace, ale protože desítky tisíc let existence „v zeleni“ si v sobě stále neseme, příroda nám chybí. Návrat k ní ale je iluzorní. Člověk jednou z pralesa vyšel a už se do něho vrátí. To se spíš sám vyhubí.

Psáno pro Lidové noviny, rubrika Reklamní glosář