Vtipe vylez!

Jak je možné, že za socialismu jsme mohli slyšet jeden dobrý společenskopolitický fór týdně, zatímco za uplynulých dvacet let se objevil tak jeden ročně? Copak se lidská vtipotvorná schopnost z českých luhů a hájů úplně vytratila?

Často jsem nad touhle otázkou přemýšlel a teprve s nástupem internetu jsem dostal odpověď. Nevytratila se, jen se transformovala a proudí k nám jinými kanály než ústním podáním. Právě na internetu se totiž koncentruje schopnost lidí bavit se na účet politiků, významných osobností i celé společnosti. Internet je samozřejmě úložištěm zbytečností i lidské hlouposti, ale také dává prostor všem, kteří mají alespoň špetku kreativity a smyslu pro humor.

Opět jsem si tenhle fakt ověřil v případě nového loga České televize. Serveru mediar.cz se podařilo poměrně rychle shromáždit několik reakcí a variací na logo, na ty dvě propojené i rozdělené polokoule. Jednou to byl Gustáv Husák s brýlemi ve tvaru loga, pak zas někdo umístil vedle sebe shodná loga ČT a ČD Cargo; obě jsou dílem téhož studia. Další autor poukázal na podobnost s písmeny „o“ v názvu stanice Prima Cool. V debatě pod článkem se diskutující ptá: „Přemýšlím, kdy jsem naposledy viděl televizní obrazovku, která měla zakulacené rohy…“ A jiná diskutérka si v narážce na červenou a modrou barvu obou půlek povzdychne: „A není to spíš studená a horká?“

Česká televize to v dubnu schytala už podruhé, protože i její nová podoba hlavní zpráv si vysloužila dost sarkastických posměšků. Nutno však uznat, že Kavčí hory jsou terčem, který je vždy po ruce a do kterého se umí trefit každý. V případě politiků je to už horší, ti vyžadují humoristický talent vyšší kategorie. Takový, jakým například disponují – pro mne naprosto obdivuhodně – už skoro půlstoletí stále vynikající Vladimír Jiránek nebo Vladimír Renčín. Je přitom příznačné, že právě tihle dva dokáží politiky odhalit vkusně a chytře, zatímco politická veselost obecného lidu se často mění jen v urážky, vulgaritu a zlost. Což nakonec taky o něčem svědčí. Minimálně to potvrzuje známou rovnici, že lid má takovou vládu, jakou si zaslouží.

Psáno pro rubriku Medialýza týdeníku Literární noviny