Všechno musí pobavit

(MÉDIA) Už několik týdnů běží v České televizi pořad Rub a líc. Věnuje se současným fenoménům – vrcholovému sportu, modelingu, polistopadovým miliardářům, plastické chirurgii – a smyslem je ukázat tyto jevy z mnohdy protichůdných stran a pohledů. Podobně jako u série Třináctá komnata stály u zrodu Rubu a líce dramaturgyně Alena Müllerová a moderátorka Iveta Toušlová.

Jestliže na stránkách České televize naleznete charakteristiku pořadu jako „zábavný publicistický magazín“, pak je to přesné označení. Jde o publicistiku, jádrem pořadu jsou portréty, minireportáže, krátké rozhovory, ale uchopení tématu, jeho forma, je ryze zábavná. Nejvíce se to projevuje v přelétavé skladbě, dynamickém střihu a výrazné zvukové složce; v efektní, sladkobolné i bouřící hudební dramaturgii a hlasové dynamice komentáře mimo obraz. Té sérii nelze upřít atraktivitu, je ušita přesně tak, aby byl divák nejen informován, ale stejnou měrou i vzrušován, drážděn, dojímán. Chvílemi se zdá, že série nevznikla pro veřejnoprávní Českou televizi, ale pro komerční Novu.

Jsem asi puritánem nebo staromilcem, ale jestliže se bavíme o „publicistice“, pak žádných dalších přívlastků už netřeba. Publicistika buď cosi relevantního o světě okolo nás vypovídá, anebo to není publicistika, ale jiný druh mediálního sdělení. V tomto směru mi proto vyhovují pořady typu Historie.cs, které jsou čistým žánrem bez dalších modifikací. Stejně tak i Moravcovy nedělní politické debaty mají své mantinely a dodnes se z nich nestalo laciné politické show (jakkoli se na ně vzhledem k celkovému zhnusení z politiky nedá moc dívat). Naopak strašidelným příkladem toho, jak si vyložit žánr „veřejné debaty“, je ukřičená aréna Máte slovo s Michaelou Jílkovou.

Je věčným problémem České televize, že musí i chce sledovat zájmy nejširších diváckých vrstev a jim vycházet vstříc. Kdyby si tvůrci pořadu Rub a líc za téma jednoho z dalších dílů vybrali právě tvorbu České televize, pak lícem by byly tři programy ČT2, ČT24 a ČT Sport a rubem nemalá část ČT1.

Psáno pro rubriku Medialýza týdeníku Literární noviny