Veřejný John

Radka Johna jsem poprvé poznal v roce 1980, kdy nám dělal na lyžařském kurzu instruktora. Sbíral materiál pro scénář Sněženky a machři. Pamatuji si ho jako příjemného a chytrého vedoucího.

V osmdesátých letech jsem coby teenager sledoval jeho dráhu novináře v Mladém světě. Byl výraznou osobností, psal perfektně. Zajímaly mne jeho filmy Proč?, Bony a klid, román Memento jsem přečetl jedním dechem. Jako novinář jsem se ho v půlce 90. let v interview zeptal, proč už nepíše scenáře a proč odešel do Novy. Odpověděl, že vždycky stál o to, aby jeho práce měla velké publikum. Mnohokrát jsem si na tuhle větu vzpomněl.

Třeba když v jeho reportážích pro pořad Na vlastní oči nešlo přehlédnout, jak je hledání pravdy překrýváno snahou být atraktivní až senzační. Postupně se také z role reportéra přesouval do pozice moderátora pořadu, pak šéfa publicistiky. Jeho popularita stále rostla, mnohokrát zvítězil v anketě TýTý. Zainteresovaní kolegové ovšem věděli, co je skutečnost a co mediální obraz. Následovalo podivné angažmá ve společnosti Ora Print, mizerný scénář Prachy dělaj člověka, odchod z Novy (vynucený?), milostné aféry a prozrazené nemaželské dítě, rozvod a samozřejmě: angažmá ve Věcech veřejných. Už v předvolební kampani nemohl nikdo soudný Johna brát vážně, byly to jen populistické řeči. Přesto dokázal oslovit statisíce voličů.

Jmenování ministrem vnitra bylo vrcholem. Ale vnitřně už byl dávno vyprázdněný a tahle funkce, která měla to největší publikum, to taky rychle odhalila. John byl odvolán, protože na to neměl. A stejně jako se postupně znemožňovala celá strana Věci veřejné, padal i John už jen dolů.

Tragikomický šéf strany, které ale nikdy nešéfoval. Novinářsky i politicky odepsaný. Co bude asi dělat, až vyjde z parlamentu bez poslanecké legitimace? Při soudu s Bártou obžalovaného docela podržel. Že by ho na oplátku guru VB zaměstnal? Jako svého fámula?

Je to skoro na román. Vzestup a pád talentovaného, ale možná příliš ambiciózního jedince, který ztratil schopnost sebereflexe. Ta kniha by se taky mohla jmenovat Memento.

Psáno pro rubriku Medialýza týdeníku Literární noviny