Tramvaj apokalypsa

Apokalyptičtí věštci provázejí lidstvo od nepaměti. Vždycky se vynoří emotivní jurodivec, který začne malovat špatné zítřky a ještě horší vyhlídky. Vidět budoucnost černě se vyplácí: když to dopadne dobře, na zlé předtuchy se zapomene, když blbě, můžete vítězoslavně tvrdit: já to říkal! A historie ukazuje, že to někdy opravdu dopadne zle.

Věštění katastrofy jsme v praxi viděli v minulých dnech. To bylo varování, obav, temných scénářů o tom, jak v Praze zkolabuje doprava, když se změní trasy některých linek. Realita ale nebyla tragická. Lidé možná trochu remcali, možná byli místy zmatení, někde se jezdilo o pár minut mimo jízdní řád, ale že by Praha zůstala stát a nikdo se nikam nedostal – nic takového se neodehrálo. Jestli něco dopravu komplikovalo, tak větší počet osobních automobilů, protože lidé si nebyli jisti, zda skutečně nedojde k nějakým strašidelným situacím. Chtěli se spolehnout na vlastní síly.

Vinit novinářskou sféru ze šíření poplašných zpráv by bylo přehnané, ale pravdou je, že tohle byla přesně situace, kdy média zcela zbytečně vyvolávala obavy. Brnkat na strunu strachu je vždycky terno, protože lidé se bojí budoucnosti a nemají rádi změny. Základním mottem značného množství mediálních výstupů také je: … a bude hůř. Pokud se ovšem člověk na realitu podívá z delšího časového horizontu, zjistí, že až tak hůř není, že společnost jako celek jde spíše kupředu a nehroutí se. Byť je zřejmé, že s vyřešením starých problémů se objevují nové, že některé cesty se ukazují jako slepé a něco skutečně nefunguje.

Měl jsem těch informací o možném kolapsu pražské dopravy už plné zuby, protože podobných mediálních vln, které nakonec vyšuměly, jsem zažil desítky, ne-li stovky. Vzpomněl jsem přitom i na doby před rokem 1989. Tehdy se taky měnily trasy pražských tramvají i autobusů, hlavně když začaly jezdit nové trasy metra. Noviny tenkrát ale psaly úplně opačně: jak budou všechny ty změny skvělé, jak budeme jezdit rychleji i pohodlněji. Namísto černé byla tahle budoucnost růžová. Obě jsou falešné.

Psáno pro rubriku Medialýza týdeníku Literární noviny