Senátorem s náladou
Čekal jsem na autobus a usedl na lavičku s předvolebním opěradlem-plakátem. Novinář Viliam Buchert kandidující v Praze 8 za TOP 09 z něho ohlašoval: „Zpět k dobré náladě!“ Nemohl jsem nevyloudit ironický pošklebek.
Buchert se do české novinařiny zapsal během svého dvacetiletého působení v Mladé Frontě a MF Dnes vcelku dobrým písmem. Jeho jméno i články především ze zahraniční oblasti jsem si pamatoval. Když odešel letos v červnu z Reflexu (byl tu od roku 2010) a ohlásil kandidaturu na senátora, zdvihl jsem – jako většina kolegů – obočí. Má to zapotřebí, vstupovat do kalných politických vod?
Být senátorem je určitě fajn práce. Před časem jsem se bavil s člověkem, který působí v Senátu již dlouhé roky, a ten přiznal, že skutečně „pracujících“ senátorů je asi tak dvacet procent. Zbytek si více či méně užívá hlavně výhod téhle trafiky. Těžko říct, zda Buchert kandiduje do Senátu také proto, že se chce mít dobře a nic moc nedělat, anebo chce opravdu v politice něco dokázat.
Vstup novináře do politiky ale především vrhá trochu divné světlo na jeho předešlou práci. Vždycky je na místě otázka: byl i jako publicista příznivcem nějaké politické strany, stranil někomu, paktoval se s politiky, anebo byl nezávislý a objektivní? Buchert stál při psaní názorově vpravo, jeho angažmá v dresu TOP 09 má tedy svou logiku; jenže mít jistý světonázor a politicky se v něm angažovat jsou dvě různé věci. Je to především otázka osobní nezávislosti, kterou je potřeba obětovat, a naopak nutnosti hrát určitou politickou hru. Je to konflikt pravdy a přetvářky.
Jak politické angažmá dopadlo v případě novináře Radka Johna, to všichni viděli v přímém přenosu. Nečekám však, že i Buchert úplně zpitomí po johnovském vzoru. Ostatně v Senátu ještě není a čeká ho těžký soupeř, za ODS proti němu stojí senátorka-vozíčkářka Daniela Filipiová. Její předvolební plakát byl hned na vedlejší lavičce. Senátorčino heslo je rovněž jen prázdnou floskulí, ale v kontrastu s Buchertovým má své kouzlo: „Jenom řeči nestačí“.
Psáno pro rubriku Medialýza týdeníku Literární noviny
Komentáře k článku