Reinhard byl všude

Nebylo snad seriózního média, které by v  minulých týdnech výrazným způsobem nepřipomínalo sedmdesát let od atentátu na Reinharda Heydricha.

Hlavní deníky připravily speciální přílohy, Reflex už v dubnu vydal zvláštní magazín, na webech byly k vidění vizualizace s efektní rekonstrukcí průběhu atentátu. Česká televize měla fůru reportáží i přímých vstupů z dění. Nepamatuji se, že by byly předchozí kulatiny tak medializovány. V roce 1992 výročí ve vzrušené předvolební době skoro zapadlo. O deset později se konala v Armádním muzeu Žižkov velká výstava, ale okolo ní i celého výročí se zdaleka tolik netančilo. Proč až nyní, když číslovka sedmdesát není o nic kulatější než šedesát nebo padesát?

Je to mediální zákonitost. Čím vzdálenější jsme od nějaké události, tím ji média buď úplně ignorují, anebo naopak zvýrazňují. Pokud jde o druhou světovou válku a holocaust, tak ten druhý případ platí stoprocentně. Jsou to také poslední možnosti dovědět se něco autentického: čím méně je přímých aktérů a pamětníků, tím více je mediálně ždímeme. I kdyby to měl být stoletý stařeček na vozíčku, polohluchý a poloslepý, tak mu ten mikrofon prostě k puse strčíme… Hodně se také hledají nové výklady a okolnosti událostí, pátrá se po dalších osudech, původních dokumentech a předmětech. V zásadě je to ale jen pěna na povrchu, to hlavní a důležité už historici dávno vědí a také to zveřejnili.

U letošní sedmdesátky jsem si říkal, že média se chovala podle dalšího mediálního axiomu: nechybět v řadě. Není ani tak důležité, co vlastně přineseme, ale prostě musíme informovat, být u toho stejně jako ostatní. Jakoby v tom nebyl zájem o věc samotnou, ale šlo o výraz konkurenčního boje.

Těžko říct, co si masa čtenářů či diváků dnes o atentátu myslí. Řekl bych, že docela oceňuje hrdinství parašutistů nebo těch, kteří jim pomáhali. Odvážných máme málo. Ale jinak už je to mrtvá minulost. Živé je vlastně jen to dvacetivteřinové provedení atentátu, které ovšem vnímáme hlavně jako akční filmové dobrodružství, efektní střílečku s bombou, výbuchem a mrtvým padouchem.

 Psáno pro rubriku Medialýza týdeníku Literární noviny