Povodně očima českých médií, hlavně televizí

(MÉDIA) Jak si s informováním o povodních poradily dvě největší české televize, ČT a Nova? Hlavní zpravodajské relace obou stanic se v neděli večer od sebe příliš nelišily. Obě nabídly hned zkraje velice emotivní obrazový pelmel beze slov, podbarvený dramatickou hudbou.

U Novy tento prvoplánový postup nepřekvapí, u ČT trochu ano. Nicméně i Nova posléze předvedla solidní, již tradičně „rychlý“ sestřih reportáží z různých míst. Akcentace lidských příběhů byla větší než u ČT, ta ovšem nabízela i více vyjádření oficiálních míst a celkově bylo její zpravodajství pestřejší.

Největší rozdíl byl znát ve chvíli, kdy se na obrazovce v živém vstupu objevili staniční meteorologové. Zárybnická a spol. z ČT dlouhonohou blondýnu z Novy přejeli jak povodňová vlna pražské jezy. Věděli, o čem mluví, znali odpovědi. Blodýna v mini byla nejistá a odhalovala, že na tuhle roli nebyla původně angažovaná – jen na sluníčko, občas mráčky a deštík.

V pondělí se Česká televize ještě zlepšila. Odpustila si srdceryvnost a nabídla zbytečně nedramatizující zprávy. Jakub Železný stojící nad Vltavou s Pražským Hradem v pozadí zvládl koordinaci spolehlivě, zafungoval rozsáhlý aparát krajských zpravodajů, kteří působí o kousek důvěryhodněji než někteří nováčtí krajánci, občas evokující svojí dikcí spíše moderátory hudebních rádií. Nova také opět nabídla další hudebně-obrazový šot, který někoho možná opravdu tahal za srdce, ale jiného za uši. Lehce komicky pak vypadala dvojice „live“ redaktorů stojící na pražské náplavce v holinkách po kotníky ve vodě. Byl by to dost černý humor, kdyby voda stoupala tak rychle, že by museli náhle utíkat.

Pokud bych měl říct, co mě nejvíce zaujalo ze všech mediálních sdělení, která jsem v neděli i pondělí sledoval či pročítal, tak musím zmínit velkou obrazovou galerii na iDnes. Galerie se postupně rozšiřovala, v pondělí večer obsahovala 100 snímků a značná část z nich byla prvotřídní. Živé kvalitní fotky dokumentující krajinu, místa, vodu i lidi – postižené, zachraňující i jen koukající. Žádný sentiment á la topící se zvířátka, ale věcná reportérská práce. A dobrý výkon od fotoeditora, který ty fotky do souboru vybíral.

Psáno v úterý 4. června pro rubriku Medialýza týdeníku Literární noviny