Novináři, hejbejte se jako ta škatulata
(MÉDIA) Kdybych měl vytvořit seznam známějších českých novinářů, kteří v posledním půlroce změnili místo svého působení, nestačil by mi tento článek. Jde o desítky lidí, kteří se dali do pohybu.
Cesty vedou tam, zpět i ven, nejčastěji se odchází a přichází do Lidových i Hospodářských novin, MF Dnes, ale změny jsou třeba i u týdeníků Euro či Reflex. Právě z Reflexu odešel například před pár dny po dvaceti letech fotoreportér Jan Šibík. Jiný případ, publicista Petr Kamberský: ten se už podruhé vrací do Lidovek, když předtím dvakrát působil v Hospodářkách.
V minulosti býval dobrý novinář často spojen s jedním titulem a redakce, resp. vedení, si takového člověka drželo. Novináři měli také pocit (byť často iluzorní), že lidé čtou daný titul i kvůli nim. Osobně jsem byl sedm let v Mladém světě a osm v Reflexu, v obou titulech působili silní autoři, ale že doba novinářských „jmen“ je pryč, jsem si plně uvědomil ve chvíli, kdy z Reflexu v půlce minulé dekády odešel Tomáš Baldýnský, autor nadprůměrných textů o kinematografii, nebo posléze Tomáš Feřtek, fundovaně se věnující ekologii i vzdělávání, přičemž čtenářům jejich absence nevadila.
Situace je dnes v drtivé většině médií taková, že i kvalitní novináři jsou snadno vyměnitelní, osobnosti neznamenají mnoho. Internetem utvářeného čtenáře takřka vůbec nezajímá, kdo to píše, chce jen rychlé a stručné informace.
Většina žurnalistů je proto v dnešní době odsouzena točit se v kruhu, přecházet z redakce do redakce a utěšovat se, že „změna je život“ a že na novém místě to bude lepší než na tom starém. Ironik vzdělaný v literatuře by na to v duchu Hellerova Golda odpověděl, že každá změna je vždycky k horšímu. Sympaticky odvážně proto působí krok novináře Tomáše Němečka, který dokázal vystoupit z tohoto kolotoče, odešel letos z Lidových novin a ve čtyřiceti letech se začal v praxi věnovat oboru, o kterém předtím psal: stal se podnikovým právníkem v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Ideální místo pro postmediální terapii.
Psáno pro rubriku Medialýza týdeníku Literární noviny
Komentáře k článku