Křivé huby kandidátů

Prezident Klaus i premiér Nečas se při prvním kole prezidentských voleb nechali slyšet, že na volbu měla zásadní vliv média. A nešlo přehlédnout kritický tón v jejich vyjádření. Možná přeháním, ale stejně jako jistí lidé byli a jsou schopni se domnívat, že „za všechno můžou Židi“, tak dnešní politici a jiné osoby veřejného života se domnívají, že „za všechno můžou novináři“.

V prezidentské volbě zachovala média relativně věcný a vyvážený postoj. Možná preferovala kandidáty, kteří v průzkumech měli největší šanci: Miloše Zemana a Jana Fischera. I když ale dáte politikovi velký prostor v televizi (debata Zeman-Fischer), může to být k ničemu. Fischer nakonec propadl. Je pravdou, že na jeho ústup měla vliv „mediální“ kampaň připomínající jeho členství v KSČ. Tento útok ale nevymyslela média, nýbrž konkrétní lidé z táborů protivníků.

Nevím, jak by si někteří politici představovali chování médií. Je jasné, že fůra mediálních výstupů je nepřesných, pokřivených, zavádějících atd. Bulvár to dělá denodenně. Ale že by média podávala úplně falešný obraz světa? Možná se tak dělo v hitlerovském Německu a komunistickém impériu, ale rozhodně to není dnešní situace v Česku. Média principálně nejsou ničím jiným než oním zrcadlem, které odráží svět. Máš-li křivou hubu, nenadávej na zrcadlo.

Dnešní doba skutečně JE mediální – a není to ani dobře, ani špatně. Je to tak. Aby politik jezdil „mezi lidi“, to je taktika hodná 19. století s jeho tábory lidu. Tehdy neměl moc jiných možností, jak publikum oslovit. Dnes vyráží politik k občanům už jenom proto, aby tam potkal novináře s kamerou na foťákem a ti ho zachytili, jak si s bábou Dymákovou připíjí na svůj úspěch a její vnoučata. Politik nemusí vytáhnout paty z domu, a přesto může vyhrát. Nemá cenu nad tím lamentovat, lze se tomu jedině přizpůsobit a využít toho.

Jak to ostatně udělal Karel Schwarzeberg a jeho tým. Je jistě paradoxní, že nejstarší kandidát využil těch nejmladších, nejmodernějších mediálních kanálů. A díky nim získal pár set tisíc hlasů navíc. Ukazuje, že někdo myslí dopředu a někdo dozadu.