Kdo nahradí papír: vyhraje tablet?

(MÉDIA) V Česku se dosud prodalo na 600 000 tabletů, vlastní ho zhruba sedm procent populace ve věku od 12 do 79 let. Je to zatím o dost méně než v USA, kde ho má až třicet procent obyvatel.

Američané jsou ve využívání elektronických zařízení lídrem, byť jejich chování je dáno i silou reklamy a módou. Stejně jako se nadchnou pro jeden typ novinek, může se jejich zájem proměnit a přesunout jinam.

Tabletu se coby velmi dobré „čtečce-prohlížečce“ současné notebooky vyrovnají, kouzlo však spočívá v dotykovém způsobu ovládání a vyvážené kombinaci velikosti, váhy, nároků na spotřebu energie, designu atd. Z druhé strany, oproti chytrému telefonu, je hlavní výhodou relativně veliká obrazovka, která umožňuje číst i rozsáhlejší texty a nabízí kvalitní vizuální podívanou.

Je tablet technickým řešením, které nahradí papírové noviny, časopisy, magazíny? Mohl by. Role tabletů se ještě zvýší ve chvíli, kdy nebudete mít k dispozici jen jeden, ale víc a na různých místech. Doma, v práci, na chatě, v autě… Omezujícím prvkem je vedle nemalé pořizovací ceny především fakt, že se toto zařízení nevejde do kapsy. Je potřeba na něj mít tašku, batůžek, případně ho nést v ruce, což možnosti užívání limituje.

Tištěným médiím tak – vedle konzervativních čtenářů – nakonec zbyde pole nepravidelných a „náhodných“ spotřebitelských rozhodnutí. Třeba když si jen tak s prázdnýma rukama vyrazíte ven a pocítíte nutkání něco číst. Anebo když vám tištěné médium někdo přímo vloží zadarmo do ruky.

Tablet však zatím neřeší hlavní otázku související s přechodem z papíru na obrazovku. Díky tabletu nemají vydavatelé vyšší zisky. Placené elektronické verze tištěných titulů si pořizují v Česku jen stovky, maximálně jednotky tisíc zájemců. Zhruba tři tisíce předplatitelů dokáže uhradit náklady na vznik elektronické verze, ale nezaplatí už vznik samotného obsahu – to by muselo zájemců být třicet tisíc. Lidé si na tabletech také nejvíce čtou „klasické“ internetové zpravodajství typu iDNES či novinky.cz. A to je zdarma.

 Psáno pro rubriku Medialýza týdeníku Literární noviny