Divadlo září městem
(MÉDIA) Té reklamy si na první pohled možná nevšimnete, ale na druhý ano a při třetím pohledu vám dojde její duchaplná metafora. Na obrázku jsou jen dvě béžové rakvičky s bílou, nadýchanou šlehačkou. A nad rakvičkami dvě slova: Dvě vdovy.
Jde o vkusnou a „chutnou“ reklamu na inscenaci opery Bedřicha Smetany v podání souboru Národní divadla.
Divadelních plakátů umístěných ve vitrínách pražských citylightů, nejčastěji na zastávkách MHD, je ale více. Dvě vdovy doplňuje již delší dobu neobyčejně vyrovnaná série plakátů na inscenace Mětských divadel pražských, kterým dominují snímky herců. V poslední době mne zaujal plakát na shakespearovskou inscenaci Sen čarovné noci, na němž je herec Hanuš Bor v roli Puka s podivně zrůdičkovskýma ušima. A do třetice karikaturní plakát z Divadla na Vinohradech: nová inscenace hry A. N. Ostrovského Les, kde tři herci drží tři loutky hrající na malém divadélku před nimi.
Předpokládám, že část takto umístěných divadelních plakátů není placena, jde o tzv. barterové dohody. Divadelní reklamy je v poslední době skutečně mnoho, naopak méně je té ryze komerční, což odpovídá celkové ekonomické situaci. Pražský chodec i cestovatel z toho může jen těžit, protože divadelní plakáty mají jednu velkou přednost: nevnucují se. Jsou ve svém sdělení vpravdě kulturní, mají styl a v některých případech i nemalou výtvarnou hodnotu. Neprodává se tu „obyčejné“ zboží ani blyštivý luxus, ale statky duchovní a estetické povahy. Je příjemné se na tyto obrazy dívat a skutečně vás mohou přimět, abyste do divadla šli. A jsou i důkazem solidní úrovně současného českého divadelního plakátu.
Kdysi měl podobnou úroveň i český filmový plakát, symbolem jeho nejlepší éry je legendární plakát na Bressonův film Něžná (1968), dívka z profilu s tváří zahalenou vlastními vlasy. Je to sdělení ve své jednoduchosti vytříbené, ale na dnešní dobu asi příliš subtilní, „něžné“. Vypovídá to i o roli, kterou kinematografie hrála kdysi a hraje dnes. Divadlo se ještě docela drží.
Psáno pro rubriku Medialýza týdeníku Literární noviny
Komentáře k článku