O českých hřištích

Pokud bychom měli česká hřiště vystihnout jedním slovem, pak by znělo: různorodost. V Česku najdeme hřiště nejrůznějších typů, s odlišnou kvalitou i cenami, která nabízejí pokaždé jiný hráčský zážitek.

Každé hřiště je specifické, každé se může pochlubit jinými přednostmi. I když jsou některá hřiště stará desítky let, většina jich je nových, rostla od půlky 90. let. To je jisté specifikum, které česká hřiště odlišuje od hřišť v zemích, kde se golf rozvíjí kontinuálně už několik desítek nebo dokonce stovek let.

Hřiště Svratka na Vysočině, které bylo založeno ve 40. letech 20. století, patří dnes k vyzrálým a krásným areálům.

Golfové hřiště má mít minimálně devět jamek, standardem je ale osmnáct. V současnosti je v ČR na jedno sto golfových hřišť. O něco více než polovina je devítijamkových, zbytek má osmnáct jamek, ve několika případech 27 nebo 36 jamek. Devítijamkové hřiště nevyžaduje takové vstupní náklady jako osmnáctijamkové, nezabere tolik prostoru, údržba stojí méně. Mnoho hřišť se také rodí postupně, nejprve vznikne driving, po několika sezónách přibyde hřiště s devíti jamkami, teprve pak se staví druhých devět. Poplatky za hru jsou na devítijamkovém hřišti menší než na osmnáctijamkovém.

Osmnáctijamková hřiště patří do vyšší cenové kategorie, začíná se zhruba na tisícovce korun za jedno kolo. Tato hřiště, popřípadě celé resorty s 27 i více jamkami už mnohdy patří k evropskému standardu. Většinu takových hřišť navrhují profesionální designérské firmy, sportovní kvalita bývá vysoká.

Hřiště d´Esté v resortu Konopiště. Vzniklo na poli, které bylo vytvarováno těžkou technikou.

V jakém stavu jsou česká hřiště z hlediska kvality hrací plochy a její údržby? Závisí to na ekonomických možnostech investora, majitele. Velké resorty a dražší hřiště bývají v dobré kondici, využívají systém umělých závlah, mají perfektně udržovaná odpaliště i grýny, upravené bývá i okolí hřiště. Hřiště zvládá výkyvy počasí, při suchu není vyschlé a při deštích se netvoří kaluže. Nechybí důležité drobnosti: na každém odpališti bývá koš na odpadky, mnohde i lavička, k dispozici jsou čističe míčků. I skromnější hřiště nabízejí dobré podmínky, závisí na majitelích a správci hřiště, jak se o areál stará. Některá hřiště nicméně působí spartánsky – odpaliště jsou menší, sem tam vyšlapaná, někde se odpaluje z rohoží. Grýny nemusí mít všechny stejný povrch i rychlost, také ferveje nebývají vždy perfektní. Tráva tu například není tak hustá, občas se hraje z holiny. Hra na levnějších, „jednodušších“ hřištích není automaticky jednodušší, spíše naopak. Takové hřiště bývá zkouškou pro každého golfistu, protože tu musí zvládnout hru ze všech možných obtížných pozic a musí se vypořádat s nečekanými nástrahami.

Stěžejním faktorem pro hru je design hřiště. Tedy to, jak jsou jednotlivé jamky uspořádány, jakou mají délku, jak jsou koncipovány z hlediska celku. V tomto směru jsou rozdíly mezi českými hřišti patrně největší. Jsou v Česku hřiště, na kterých se hra zdá být zcela srozumitelná, „snadná“, a jsou jamky, které se logické hře téměř vzpírají. Některá hřiště vás za dobré rány odmění, na některých jste občas nezaslouženě potrestáni. Někde i začátečník ví, jak má hrát, jinde se zapotí i zkušený hráč.

Nevelké přírodní hřiště Barbora v podhůří Krušných Hor se zrodilo na místě bývalého dolu. Skvělý příklad rekultivace krajiny.

Dobré hřiště se obvykle vyznačuje přehledností a prostorovou dostatečností (což ale automaticky nemusí znamenat široké ferveje). Prvním klíčem k úspěchu je vhodně vybraná lokalita. Ta rozhodně nemusí být v každém ohledu golfově ideální, spíš jde o to, aby architektem navržená koncepce hřiště odpovídala možnostem místa. Mělo by být například od počátku jasné, zda jde o hřiště sportovně náročné, anebo spíše rekreační. Zda bude klást na hráče maximalistické požadavky, anebo jim i leccos odpustí. Na designově dobře řešeném hřišti by přitom měl umět zahrát na své úrovni jak rekreační hráč, tak špičkový golfista.

Velice důležitá je přírodní a celková estetická úroveň hřiště. V Česku najdeme mnoho míst, kam hřiště doslova zapadne a není vůbec potřeba krajinu přetvářet. Příroda má u nás členitý ráz, středoevropský charakter krajiny s mnoha lesíky, remízkami, vodními toky i rybníky je ideální. Na druhou stranu jednání o získání prostoru pro hřiště bývají velmi složitá, do hry vstupují i ekologické aspekty.

Krása golfového hřiště závisí do jisté míry na tom, kolik je na hřišti zeleně a jak je vysoká. Nejkrásnější bývají obvykle ta hřiště, která působí vyzrále – stromy jsou vzrostlé, je jich hodně, keře jsou husté. Letité aleje lemující ferveje vytvářejí nádherné partie, stejně jako osamocené košaté a vysoké stromy. Důležitý je také profil krajiny, především výhledy z vyvýšených míst do dálky jsou atraktivní. Své vykoná i voda, ať už větší hladina nebo protékající potok. Zdaleka ne všechna česká hřiště ale působí právě takovým vyzrálým dojmem. Pokud jsou na nich vysázené stromy, jsou ještě málo vzrostlé. Mnoho českých hřišť vyroste do krásy třeba až za třicet let.

Další příklad dobrého znovuvyužití industriální krajiny: Dýšina u Plzně. Za dob socialismu se tu těžily rudy.

Podíváme-li se na mapu českých hřišť, zjistíme, že prakticky ve všech oblastech už najdeme golfové areály. Některé kraje a místa jich mají méně, jiná více. Za golfově štědré lze považovat západní Čechy, především karlovarskou oblast. Další na hřiště bohatou lokalitou jsou střední Čechy, ale vzhledem k velkému počtu pražských hráčů tu více hřišť stále chybí. Dostatek hřišť je i v oblasti Liberecka. Naopak golfově chudá je Vysočina. Některá hřiště vznikla blízko hranic s Německem či Rakouskem i s vidinou toho, že na ně budou jezdit zahraniční hráči – což se také děje.

Do světa hřišť ovšem patří i ta virtuální, počítačová – tedy indoory, kde se hraje v zimě na golfových simulátorech. Indoorů je u nás už několik desítek. Jsou u některých hřišť, někde je najdeme v samostatných areálech v sousedství drivingu. Jsou i v různých hotelích, ale také při golfových obchodech. Kvalita hry tu závisí především na kvalitním software, na dobré projekční technice a na tom, aby plátno, na které se hraje, nebylo příliš vyšedlé a vytahané.

Kam by se vývoj českých hřišť měl v budoucnu ubírat? Samozřejmě by neměla ustat dynamika vzniku nových hřišť, navíc současný standard „české devítky“ by se měl proměnit v „českou osmnáctku“. Nemusí jít o drahý resort nabízející plný servis včetně asfaltových cestiček pro elektrické vozíky. Spíše naopak: česká hřiště jsou zajímavá tím, že jsou zatím velmi přirozená a nepůsobí tak uměle jako některá dokonalá hřiště v USA. Vedle reprezentativních resortů, které jsou určeny bohatší klientele, je potřeba mít k dispozici i dostatek hřišť středně drahých a levnějších. Právě ty totiž mohou přilákat širší masy. Cílem by také mělo být, aby se stavěla hřiště designérsky kvalitní, kde jamky nebudou kresleny podle pravítka a ferveje nebudou připomínat dálnice. Nicméně každé hřiště, i to sebehorší, přispívá k rozvoji golfu.