Už má zase ten parádní kožich

(GOLF) Casa Serena patří určitě mezi nejlepší česká golfová hřiště, ovšem její výjimečnost i krása vyniknou teprve v okamžiku, kdy je tráva v okolí zdejších fervejí skutečně vysoká. Nebývá to často, ale letos tomu tak je.

Hustou a vysokou nestříhanou trávu, extrémní heavy rough, najdeme především na přímořských linksových hřištích. Ale i ve vnitrozemí zdobí takový famózní kožich nejedno hřiště. Na Casa Sereně byl k vidění v prvních dvou letech provozu (2007 a 2008), kdy tráva potřebovala zesílit a kdy bylo také hřiště ryze soukromé, bez možnosti pořádat zde komerční turnaje.

Pamatuji si, že jsem tehdy na hřišti hrál dvakrát a pokaždé to byl mimořádný estetický i herní zážitek. Tráva se ve větru ohýbá a sklání, vytváří téměř mořské vlny, barevný kontrast s hustou zelení fervejí je úchvatný. Po herní stránce je ovšem v takové chvíli hřiště mimořádně těžké, je nutné za každou cenu udržet míč mimo heavy rough. Jakmile se do něj dostanete, nelze míč vůbec nalézt. A když ho náhodou najdete, nejde ho zase vyhrát ven. Ačkoli jsem se tehdy snažil hrát úzkostlivě a hlavně železy, stejně jsem ztratil asi tři nebo čtyři míče.

I proto se v dalších letech provozu Casa Sereny tráva stříhala a zkracovala, byla relativně hratelná. Letos ji však nechali opět vyrůst do výšky.

Jel jsem okolo hřiště na kole v půlce července  a neodolal jsem a místo si fotil. Kdo ví, kdy zde nechají trávu opět takto bujet. Jestliže se dnes na Casa Sereně pořádají právě ty zmíněné firemní turnaje, pak pro ně je něco takového méně vhodné. Míče v trávě významně zdržují hru: hráči mají tendenci je tam hledat, samozřejmě je nenacházejí a musí se vracet hrát další, protože nehrají automaticky provize. Navíc jde o běžné rekreační hráče, jejichž stranové úlety jsou časté. Dokážu si představit, jak se takový natěšený golfista, který přijel na exkluzivní turnaj na exkluzivní hřiště, bude tvářit, když zahraje do trávy třetí, pátý, sedmý míček  během kola. Kyselost jeho výrazu bude rovna citrónově-grepovému džusu. Neslazenému.

Jenže ona ta tráva ke Casa Sereně prostě patří a měla by zde být stále. Hřistě bylo koncipováno jen pro hru svého majitele, tchajwanského miliardáře Terry Goua a jeho partnery. Při podobných hrách se přitom nemusí hrát přesně podle pravidel – když se hráč dostane do vysoké trávy, prostě si na nejbližším místě s trestnou dropne nový míč a jede se dál. Jenže to v turnaji nejde. I proto se pro turnajovou hru hodí hlavně hřiště hodně vysekaná, nekomplikující tempo hry.

Je tedy otázkou, zda i pro příští sezóny bude na hřišti tak vysoká tráva. Samozřejmě by si to areál zasloužil, jen z hlediska praktického je nutné každému hráči vysvětlit, že tady se prostě musí hrát jinak. Mohu jen poradit, aby si vzal více než deset míčků do bagu, nelitoval jejich ztráty a svůj golfový zážitek také vůbec nevnímal skrz výsledek, ale aby se prostě těšil z faktu, že hraje na nádherném hřišti. Přesně takovém, jak si ho architekt vysnil a také zrealizoval.