Taky pořád kupujete nové hole?

(GOLF) Krásnou golfistovou iluzí je, že s jinými, novými holemi mu to půjde líp než s těmi starými. Ve skutečnosti platí: čím lepší golf hrajete, tím více si uvědomujete, že holemi to není.

Jack Nicklaus kdysi řekl, že pokud dostane do ruky jakékoli jen trochu slušnější hole, je s nimi schopen hrát stejně dobře jako s těmi, s nimiž zrovna hraje.

Kdysi jsem dělal zelenou kartu s ohranou sadou s ocelovými shafty, ale abych byl delší, po pár měsících jsem si koupil novu sadu na grafitu. Tu jsem hrál dva roky a pak si koupil zase nové hole – zpátky na železe. Po dalších dvou letech následovala nová železa, tzv. tourová. Zase mi vydržely jen dva roky a zase jsem se vyměnil za jiná tourová. Tuhle už pátou sadu mám dodnes, hraju s nimi asi pět let a celkem nemám důvod ji měnit.

Velkou fluktuaci zažívaly taky moje dřeva, střídaly se nejrůznější hybridy, samozřejmě jsem kupoval drivery, komorou prošlo i pár lob wedgí, ale s nimi jsem skoro nehrál. Jediné, co jsem moc neměnil, byl překvapivě putter. Two Ball Blade Odyssey mám už skoro deset let.

Pomohly mi ty nové hole? Trochu psychologicky, jako placebo, ale to bylo vždycky krátkodobé. Fakticky mi pomohly ty druhé na oceli, hodně odpouštěly a byly přesnější. Možná mi pomohl nějaký driver, možná jeden hybrid. Dneska však vím, že to bylo a je hlavně v rukách, v hlavě a v tom, kolik jsem měl či neměl zkušeností.

Když se na to dívám z odstupu, připadá mi pošetilé, jak jsem vyhazoval peníze. Ale na druhou stranu: i o tomhle je golf. Že to prožíváte a že máte radost ze spousty zbytečností. V golfových obchodech vás už začnou znát, sem tam vám při návštěvě uvaří i kafe, zvlášť utrácivým zákazníkům dávají automaticky slevu. To je příjemné.

Před časem jsem potkal na hřišti jednoho hráče, který hrál už docela dlouho. Rezignoval na výsledky a měl driver, se kterým střílel „nemožné“ rány, které letěly jen těsně nad zemí. Věděl, že je to blbá hůl, že by si měl koupit lepší. Ale nějak mu to bylo jedno. Možná by s tou novou byl o deset, možná i o patnáct metrů delší. Ale copak to na úrovni rekreačního golfu rozhoduje? Když chcete hrát pary, tak ano. Když vám stačí být na čtyřparu na greenu třetí a mít bogey, vůbec ne.

Nejhezší jsou bagy starých hráčů, kteří se golfu věnují třicet a více let. U nás je takových minimum, na Západě a hlavně v Británii a USA vícero. Ti hráči jsou na své staré kousky navyklí, jejich bagy se strávají antikvárními kousky. Mají patinu, mají kouzlo. Kov nevoní, ale tyhle jejich hole ano. Když s takovými golfisty hrajete, je vám lhostejno, kolik zahrajete vy sám. I kdybyste měl fungl nové a dokonalé hole. Díváte se na spoluhráče a jeho vybavení a dotýká se vás něco vyššího. Duch golfu, který je věčný. Nové hole jsou fajn, ale trvalou krásu nemají. Tu získávají až po mnoha letech.