Tak golf začínal (3): Golfová lokomotiva U.S.A.

(GOLF) Spojené státy jsou už od druhé světové války lídrem světového golfu. Bráno absolutně, je tu ze všech států na Zemi nejvíc hřišť i nejvíc hráčů. A přitom zde ještě koncem 19. století nebylo žádné hřiště a golf znali jen skotští přistěhovalci.

Amerika je země snů a odhodlání. Ovšem i peněz. I díky nim tu golf obrovsky vyrostl. V tomto seriálu o počátcích golfu proto nemůže chybět díl věnovaný Spojeným státům. První díl věnovaný Velké Británii je ZDE, druhý věnovaný kontinentální Evropě ZDE.

Britský golf symbolizuje tradice, pro ten americký jsou stejně důležité i ekonomické faktory. I to je důvodem, proč z dnešních 60 milionů golfistů celého světa jich v USA najdeme zhruba 28 milionů, a proč z 34 000 hřišť se jich zde nachází 16 000. Američané rychle pochopili, že golf je dobrým byznysem a dá se na něm vydělat. Byl i vhodným společenským doplňkem pro stále četnější vrstvu úspěšných podnikatelů, obchodníků. Američané nedlouho poté, co golf počátkem 90. let 19. století objevili, už houfně zakládali kluby, uměli také udělat golfu reklamu a vytvořili kulty golfových hvězd. Koncem 20. let 20. století proto bylo v zemi přes 5 000 hřišť a USA prožívaly zlatý golfový věk.

Pak přišel krach na burze, velká hospodářská krize, s ní stagnace golfu, umocněná ještě druhou světovou válkou. Teprve v roce 1958 byl překonán počet hřišť z roku 1931. Od té doby však USA opět jako silná lokomotiva táhly golf kupředu, včetně dvou klíčových impulsů: televizních přenosů zahájených koncem 50. let a nástupu Tigera Woodse v roce 1996. Woodse, první celoplanetární sportovní hvězdu pocházející z golfové sféry, mohla zrodit jen Amerika se svým idealismem i velikášstvím. Teď se ale vraťme o více než století zpět.

HŘIŠTĚ STAVÍME JINAK

Golfové hole, míče a hráče bychom na americkém kontinetu našli už během 18. století. Existuje obchodní listina udávající, že již v roce 1743 byly do Charlestonu v Jižní Karolíně dovezeny golfové hole. Výskyt hry je mapován i v dalších desetiletích, v roce 1794 byl opět v Jižní Karolíně založen Savannah Golf Club. Bohužel po větší část 19. století se golf téměř nehrál, teprve v 80. letech se podobně jako jiné sporty začíná prosazovat. První kluby však vznikají nikoli na území USA, ale v Kanadě, která tvořila součást britského impéria. Royal Montreal Golf Club založený 1873 je nejstarším dodnes existujícím klubem na americkém kontinentu.

V roce 1884 vybudovali v newyorském Edgewood Club Tivoli dvě golfové jamky, hrál se zde ovšem hlavně tenis. Z roku 1884 pocházejí záznamy o vzniku Oakhurst Links, s prvním doloženým záznamem o hře z roku 1888. O rok dříve byl založen Quoque Field Club, po něm následoval 1888 newyorský Saint Andrews Golf Club, který je dodnes nejstarším americkým golfovým klubem s nepřetržitou existencí. A v roce 1891 založil miliardář William K. Vanderbilt Shinnecock Golf Club, jehož slavné hřiště na Long Islandu u New Yorku je nejstarší osmnáctkou v USA. Může se pochlubit i nejstarší klubovnou, která byla vybudována v roce 1892. Byl také prvním americkým klubem (a druhým na světě), který přijímal ženy a v roce 1894 byl také jedním z pěti klubů, které stály u založení United States Golf Association. Prvním prezidentem USGA byl jmenován Theodore Havemeyer, zakladatel Newport Country Clubu, jinak úspěšný podnikatel v oblasti cukrovarnictví. V té době už bylo v zemi na 50 hřišť.

Všechny první golfové kluby se nacházely na východním pobřeží USA, většina z nich v oblasti severovýchodu. Klíčovou roli sehráli skotští emigranti, kteří sem přiváželi vybavení i znalosti hry a pravidel. V jedné věci se však Amerika vydala vlastní cestou: ve stavbě hřišť. Mnohá z těch prvních, jako například Shinnecock Hills, měla linksový charakter, ovšem potenciální hráči nežili jen u moře. Velikost a různorodost americké krajiny poskytla architektům široké pole pro vlastní kreace. Principy budování jamek sice zůstaly zachovány, ale byly vsazeny do jiného prostředí. Odlišný přístup se nejvíce projevil v letech 1918-1931. Tehdy v USA vyrostlo na 4 000 nových hřišť a vzniklo i legendární Pebble Beach (1919) nebo nedaleký areál Cypress Point Club (1928, autor Alister MacKenzie). Obě hřiště dokonale pracují jak s mořskými útesy, tak využívají zalesněných ploch blíže do vnitrozemí. Tím nejskvělejším příkladem je i „tečka“ za danou érou, Augusta National dokončená v roce 1932 (design Bobby Jones a MacKenzie), spojující prvky parkového a lesního hřiště.

VELIKÁNI OUIMET A JONES

USA si vždy zakládaly na demokratické tradici s rovnými právy pro všechny, i proto se zde například mnohem rychleji prosadily ženy. Už kolem roku 1900 vznikají čistě ženské golfové kluby, ten nejstarší byl založen již v roce 1894 – Moris County GC. Je ale neuvěřitelné, jak rychlým růstem golf prošel v tehdejších letech. Vždyť okolo roku 1900 už bychom napočítali tisícovku golfových hřišť, přičemž v každém z unijních států se golf hrál. Celkově se hře věnovalo na 400 000 zájemců.

USGA hned po svém založení vyvinula aktivitu v podobě založení US Amateur Championship a stála rovněž při vzniku US Open. První ročníky obou turnajů se hrály v roce 1895 na hřišti Newport CC. Prvním vítězem amatérského turnaje byl Charles B. Macdonald, následovali tří vítězové ze Skotska a pak už vyhrávali skoro vždy Američané (až do roku 2014 jen 14 neamerických vítězů). Jiná situace byla při US Open, kde až do roku 1910 nenajdeme amerického vítěze, prvenství si odnášeli hráči z Velké Británie. Teprve v letech 1911 a 1912 dvakrát zvítězil Američan John McDermott. A v roce 1913 přišla epochální výhra, která stála na počátku divácké exploze a zvýšené popularity golfu v USA. Nad tehdy zkušenými britskými profesionály Harry Vardonem a Tedem Rayem zvítězil dvacetiletý amatér Francis Ouimet (viz Dodatek: Příběh jako z Hollywoodu na konci článku). Amatérští hráči na turnaji triumfovali jen osmkrát v historii, z toho fenomenální Bobby Jones v letech 1923-1930 celkem čtyřikrát. A celkem 35x se podařilo vyhrát hráčům z jiných zemí než z USA.

První světová válka nebyla pro Ameriku tak přelomovou událostí jako pro Evropu. USA vstoupily do bojů až v roce 1917, v letech 1917-18 se sice nekonalo US Open ani US Amateur, ale hrály se četné turnaje pro charitativní účely. S koncem války nastává éra „zlatých dvacátých“, doba Velkého Gatsbyho, jazzu, modernity a také vzestupu sportu obecně. Vedle hvězd stříbrného plátna jako byl Charlie Chaplin nebo Rudolph Valentino, vedle hrdinů techniky jako byl Charles Lindbergh, který v roce 1927 poprvé přeletěl Atlantik, se objevují i sportovní ikony. K těm nejzářivějším patřili například baseballista Babe Ruth nebo tenista Bill Tilden. A také golfista Bobby Jones (1902-1971).

Jones byl ztělesněním toho nejlepšího z golfu své doby. Symbolizoval eleganci a ducha hry, jako hráč měl dokonalý, esteticky vytříbený styl, který byl v souladu s jeho distingovaným vystupováním a šarmem. Zůstal po celý život amatérem, živil se jako právník, „neušpinil“ svoji hru snahou o výdělky a jeho smysl pro fair play byl pověstný. Zasloužil se samozřejmě i o to, že vzniklo hřiště Augusta National, jehož stavbu inicioval. Kromě čtyřnásobné výhry na US Open zvítězil v letech 1926-1930 třikrát na britském The Open, pětkrát na US Amateur a v roce 1930 na British Amateur, přičemž právě v tomto roce vyhrál všechny čtyři zmiňované turnaje. Tím získal tzv. Grand Slam – tento termín je používán právě od Jonesova famózního roku 1930. A Jones je stále jeho jediným držitelem: dnešní Grand Slam tvořený Masters, US Open, British Open a PGA Championship ještě nikdo v jediném kalendářním roce nezískal. Pouze Tiger Woods vyhrál tyto čtyři turnaje po sobě v letech 2000 a 2001, což je nazýváno Tiger Slam.

GOLF JE SHOW

Vedle Bobbyho Jonese byla dvacátá léta i érou dalších skvělých hráčů. Například Gene Sarazen (1902-1999), který jako vůbec první získal kariérní Grand Slam (tedy nikoli v jednom roce) nové éry, již s turnajem Masters a PGA Championship. Sarazen byl i hráčem, který ve 30. letech začal poprvé využívat hůl upravenou speciálně pro hru z písku – sand wedge.

Sarazen, který se narodil jako potomek italských přistěhovalců a jeho původní jméno znělo Eugenio Saraceni, pocházel z chudých poměrů, s golfem začínal jako kedík a díky této hře se vyšvihl nahoru. Peníze začaly hrát v tehdejším golfu skutečně významnou roli. Nejenže si golfoví profesionálové už mohli vydělat na živobytí pouze hraním, ale z pár vyvolených se stali i zámožní lidé.

Americká US PGA byla ustanovena v roce 1916 proto, aby chránila zájmy svých „otloukánků“, jimiž tehdejší profesionálové – zhusta prodejci golfového zboží, námezdní trenéři a klubové holky pro všechno – byli. Uspořádala pro ně v témže roce i turnaj, USPGA Championship. Dnešní americká PGA Tour byla založena jako turnajová série až v roce 1929, ale po celá dvacátá léta se už konaly četné „komerční“ hry. Nejúspěšnější profesionálové si vydělávali především na separátních exhibičních utkáních, ti ostatní museli jezdit po jednotlivých hrách a turnajích. Profesionál tak podnikal jako nomád vyčerpávající cesty z jedné golfové akce na druhou a mnohdy žil z ruky do úst. Turnaje, které se staly zárodkem PGA Tour, se hrály v Kalifornii, Texasu a posléze na Floridě, pak se hráči na jaro a léto přesouvali na severovýchodní pobřeží. A tento kolotoč se na PGA Tour vlastně točí dodnes.

Jestliže v roce 1916 získal vítěz USPGA šek na 500 dolarů, o deset let později už se celková suma za výhry na turnajích pohybovala okolo 70 000 dolarů. Hráčem, který stojí za zvýšenou životní úrovní mnoha tehdejších golfistů, byl Walter Hagen (1892-1969). Jeho kolega Sarazen o něm napsal: „Všichni profesionálové, kteří mají možnost si dnes přijít na velké peníze, by měli vyslovit tichý dík Walterovi pokaždé, když promnou mezi prsty šek. Byl to Walter, kdo z profesionálního golfu udělal to, čím je.“

Hagen byl na rozdíl od rezervovaného a davy spíše nemilujícího Jonese člověkem, který si popularitu užíval plnými doušky. Stejně jako životem procházel s lehkou myslí, byl i jeho švih nesmírně uvolněný až ležérní. „Chodí s hlavou vzhůru, na všechny se usmívá a nikdy si nestěžuje, že měl smůlu…“, prohlásil o něm Jones, který s Hagenem hrával velmi rád. O Hagenově životní filozofii pak svědčí i věta, která se stala už legendární: „Nikdy jsem nechtěl být milionářem, jen jsem vždycky chtěl jako milionář žít.“ Patřilo k němu perfektní oblečení, životní styl s vysokými náklady, ale také schopnost peníze vydělat a říct si o ně. Hagen raději upřednostnil exhibiční utkání s možností výdělku, než aby jel obhajovat titul z USPGA. Svoji hru dokázal zábavně komentovat, vnesl do golfu smysl pro zábavu a byl proto skutečnou první hvězdou golfového showbyznysu. A přitom si dokázal udržet úroveň špičkového hráče – vyhrál celkem 11 major titulů. Je opět příznačné, že i on vyšel z nuzného prostředí. Rodiče byli dělníci, přistěhovalci z Německa.

To je ostatně typický americký rys: dát šanci všem dostat se nahoru. Realita je ovšem tvrdá, protože vyhrává vždy jen pár jedinců, zatímco v poli poražených jsou tisíce. A jít hrát golf mohli pouze ti, kteří měli peníze. Osmdesát procent všech klubů bylo privátních, zbytek představovaly hřiště pro platící hráče a tzv. minucipální. Těch druhých bylo v roce 1922 jen 116. Ale v roce 1931 už jich najdeme 543, tedy každé desáté. Americká společnost i média také vnímala golf na rozdíl od Evropy s větším zájmem a bez předsudků. Golf se stal přirozenou součástí celé sportovní sféry, díky svým hvězdám byl také víc na očích. Už počátkem 20. let zde proto hrálo golf přes dva miliony lidí. Vzhledem k obrovskému rozvoji techniky v USA bylo také o něco levnější udržovat hřiště, díky rostoucímu automobilismu byly areály i snadněji dostupné.

Zlaté časy golfového růstu sice přervala hospodářská krize, ale základy americké golfové dominance už byly položeny. Na nich Spojené státy dodnes stojí, své role lídra golfu se už nikdy nevzdaly. I když Evropané v posledních letech vyhrávají Ryder Cup, životadárná síla golfu proudí především ze země za oceánem.

Dodatek: Příběh jako z Hollywoodu

Byl to zhmotněný americký sen. Neznámý mladík, navíc amatérský hráč z nijak vysoké společenské vrstvy, dokázal vyhrát nad vynikajícími profesionálními hráči, legendami s kapsami plnými výher. A navíc mladík byl Američan, zatímco jeho soupeři z Velké Británie, takže zápas měl silný nacionální náboj.

Příběh dvacetiletého Francise Ouimeta, který v roce 1913 zvítězil nad Harry Vardonem a Tedem Rayem ve finálovém play-off na turnaji US Open, je skutečným hollywoodským dramatem s happy endem, ale zároveň i úžasným sportovním příběhem plným emocí. Také o něm byl v roce 2005 natočen snímek The Greatest Game Ever Played, který vycházel z knihy téhož názvu, jež v roce 2002 napsal scenárista Mark Frost (česky vyšla v roce 2008 pod názvem Golfový sen). Ouimet bydlel poblíž hřiště Country Clubu Brookline u Bostonu, pracoval v obchodě se sportovním zbožím a na hru si musel vzít volno. K dovršení všeho mu kedíka dělal desetiletý klučina, o dvě hlavy menší, ale výřečný a patřičně smělý Eddie Lowery. Dvojice připomínající později populární klauny Pata a Patachona vzbuzovala nejprve smích, ale jak hra pokračovala, diváci si uvědomovali, že sledují něco na způsob zázraku. Ouimet dotáhl ve finálovém kole náskok svých soupeřů, vynutil si přidané play-off kolo a v něm porazil své soupeře v deštivém počasí výrazným rodílem: Vardona o pět a Raye o šest ran. Tuto neuvěřitelnou atrakci sledovalo na 10 000 diváků a hned po ní se objevily v novinách na první straně tučné titulky oznamující mladíkovo vítězství. Ouimet se stal národním hrdinou a golfu o pořádný kus vzrostla popularita.

Pravdou nicméně je, že Ouimetovi soupeři už nebyli nejmladší, Vardonovi bylo čtyřicet tři a měl svůj zenit za sebou, Rayovi bylo třicet šest a nepatřil k tak famózním hráčům, jako byl Vardon. Paradoxem je, že Ouimet sice nikdy neuvažoval o tom, že by přestoupil k profesionálům, ale protože si po výhře otevřel vlastní obchod se sportovním zbožím, USGA mu odňala amatérský status; ke smíru došlo až v roce 1919, kdy mu byl vrácen. Stojí rovněž za zmínku, že na památném turnaji 1913 skončil na čtvrtém místě tehdy rovněž dvacetiletý mladík Walter Hagen. A o rok později už tento turnaj vyhrál.

 Článek vyšel v časopise ForGolf