Olympijský golf mohl být v Augusta National

(GOLF) Příští rok se po 112 letech golf opět objeví na olympijských hrách. Mohlo se tak stát ale už o něco dříve, po 92 letech. A to když se olympiáda konala v roce 1996 v Atlantě.

Naposledy byl golf na programu letních olympijských her v roce 1904 v americkém St. Louis, pak se nadlouho od této akce oddělil. Jednou z hlavních překážek byl golfový profesionalismus, předseda Mezinárodního olympijského výboru, Američan Avery Brundage (ve funkci 1952-1972) rozhodně a někdy až zavile prosazoval myšlenku „čistého“ amatérismu sportovců. Aby tedy na olympiádě hráli nejlepší golfisté-profesionálové, nebylo vůbec myslitelné.

Realita ale už v 60. letech směřovala jinam a v 80. letech, za předsedy MOV Juana Antonia Samaranche, se věci také změnily. V roce 1986 byla schválena na zasedání MOV možnost startu profesionálů a v roce 1988 se také na OH v Soulu poprvé konal tenisový turnaj, kde hráli tehdejší nejlepší tenisté. V Barceloně 1992 se zase objevil basketbalový americký Dream Team složený ze špiček NBA, v roce 1998 hráli na zimní olympiádě v Naganu poprvé hokejisté z NHL, která kvůli tomu přerušila svůj program.

V roce 1990 byla jako pořadatelské město XXVI. letních olympijských her vybrána Atlanta, která leží v americkém státě Georgia. Tedy přesně v tom státě, kde je také jedno ze dvou nejikoničtějších golfových hřišť světa: Augusta National (tím druhým je pochopitelně St. Andrews.) A Američany, kteří jsou golfově jedním z nejentuziastičtějších národů světa, samozřejmě napadlo: Co kdybychom uspořádali olympijský golfový turnaj v Augustě?

Myšlenka byla poprvé zveřejněna v říjnu 1992, snad i jako odraz nedávného úspěšného vystoupení basketbalového Dream Teamu v Barceloně. Právě on ukázal, že účast těch nejlepších sportovců olympiádě vždy prospěje.

Tehdejším šéfem organizačního výboru atlantských her byl nadšený golfista Billy Payne. Právě on ve spolupráci s tehdejším prezidentem Augusta National Golf Clubu Jackem Stephensem pozval několik členů MOV do Augusty na hřiště a představil jim myšlenku golfového turnaje na OH – pro muže i ženy. Realizaci byl nakloněn i samotný Juan Antonio Samaranch. Myšlenky se samozřejmě hned chytila média a věc vypadala – alespoň teoreticky – vcelku nadějně. Novinový titulek: „Golf se vrací po století na olympiádu, přímo do chrámu golfu, Augusty National“, zněl vskutku báječně…

Jenže převést teorii do praxe se ukázalo složité. Hned první problém nastal se samotným hřištěm, či přesněji jeho klubem. Ten byl počátkem 90. let ještě striktně mužským klubem a v jeho řadách byl pouze jediný člen černé pleti. Jižanský, výlučný a uzavřený duch klubu nebylo možné přehlédnout a to se naprosto neslučovalo s myšlenkou celosvětově otevřeného a „barevného“ olympismu. Proti myšlence uspořádat golfový olmypijský turnaj tedy hned vystoupili někteří aktivisté prosazující práva žen a černochů. Frapantní byl i fakt, že tehdy jediný členem MOV za USA, který byl ve výkonném výboru, byla Anita DeFrantz, žena černé pleti. A s ní tento plán ani nikdo nekonzultoval.

Druhý problém, na který poukazovali někteří podnikatelé a zástupci obchodní oblasti, představovala vzdálenost. Hřiště Augusta National se nachází zhruba 240 kilometrů od Atlanty, což je i na olympijské poměry docela dost. Sportoviště olympiád se pochopitelně nacházejí buď přímo v městě samotném, případně několik desítek kilometrů poblíž. A 240 bylo už moc. (K tomu mohu dodat osobní vzpomínku, protože v roce 1996 jsem v Atlantě na olympiádě byl, a dost mě překvapilo, že jsme na soutěže ve veslování jeli asi 100 kilometrů daleko. Měl jsem pocit, jakoby se soutěž ani nekonala v rámci her a šlo o nějaké neolympijské veslařské mistrovství).

A konečně tu byl i problém se samotnými golfovými autoritami. Royal & Ancient Golf Club of St. Andrews, United States Golf Association ani vedení U.S. PGA Tour nebyly myšlence golfu na olympijských hrách moc nakloněni. R & A coby britská instituce byla k „americkým“ nápadům logicky dosti skeptická, USGA možná nepřistupovala k věci tak konzervativně, ale PGA Tour zase nechtěla, aby se narušil její běžný turnajový program. Deane Beman, představitel PGA Tour, proto tehdy prosazoval, aby na olympiádě hráli amatéři – což by ale turnaj degradovalo. Všechny tři instituce také dobře věděly, že olympijský turnaj na Augusta National za účasti profesionálů by byl natolik silným a jedinečným momentem, že by zastínil všechno to, co oni sami ztělesňuijí a vytvářejí. Logicky se tomu bránili. Smetanu by nakonec slízl Mezinárodní olympijský výbor a ne oni.

A tak vše směřovalo ke konci, který se dal očekávat: v lednu 1993 organizační výbor atlantských her oznámil, že myšlenku uspořádat golfový olympijský turnaj opouští. Golf si tedy musel počkat dalších dvacet let. Mezitím se mnohé změnilo, golf prudce expandoval a tuto jeho celosvětovou „misi“ by nyní měla umocnit ještě olympiáda. Hodí se i proto, že ve vyspělých zemích Evropy a Ameriky golf už dosáhl maxima svého potenciálu, zatímco v jiných zemích, v Asii, Střední a Jižní Americe, Africe ještě stále je kam se rozvíjet. A tyto regiony dokáže právě oslovit olympiáda coby vůbec nejsledovanější sportovní událost planety.

Pro tehdejšího šéfa organizačního výboru atlantské olmypiády Billy Paynea, který vše vyvolal, bylo jistou satisfakcí snad alespoň to, že se v roce 2006 stal prezidentem Augusta National Golf Clubu. Za jeho éry se také staly první dvě ženy členkami klubu.