Oaks Prague – PGA National (18) | Na vzduchu - cyklo & golf & spol. [Andrej Halada] Na vzduchu

Oaks Prague – PGA National (18)

Pokud jde o údržbu a připravenost hřiště, design a ryze herní zážitek, pak PGA National Czech Republic – kterému všichni říkají zkráceně Oaks – patří k jasné domácí špičce. Pouze dvě hřiště nabízejí podobnou úroveň: Albatross a Casa Serena. Míra tzv. exkluzivity, luxusu a prémiovosti je na české poměry nebývalá.

Hřiště je součástí rezidenčního projektu Oaks Prague (od Prahy cca 20 km) a je mohutné, rozmáchlé, spektakulární, efektní – a taky americké. Spravuje ho americká společnost Troon (neplést se skotským hřištěm a klubem Royal Troon Golf Club), rovněž designérem hřiště je Američan Kyle Phillips. Hra tu připomíná jízdu plavnou limuzínou prémiové značky, v níž vše perfektně funguje, jste obklopeni čímkoliv potřebným, je zde ticho a jste odděleni od okolí. Plochy se mohutně vlní, ferveje jsou většinou rozlehlé, je tu mnoho efektně tvarovaných bankrů s hebkým, bělavým pískem. Odpaliště jsou čtvercová, rovněž velice rozlehlá.

Hřiště může být vnímáno jako sportovní, je ovšem koncipováno především jako resortní, tedy pro členy klubu, což bývají běžní rekreační hráči (ze zadních odpališť má extrémních 6 960 metrů, je tedy vhodné i pro profi turnaje, „žlutá“ – místně stříbrná – mají délku 6 050 metrů, i to je hodně; většině hráčů doporučit spíše odpaliště bronzová, 5 575 metrů). Tomu odpovídá i šířka fervejí: poskytují dost prostoru pro chybu. Záležet si tu dávají na grýnech. Běžně rychlost 10-11 stop, ale nejsou modelovány zrádně ani obtížně. Rozhoduje hlavně síla úderu, správný odhad vzdálenosti – často se tu může přehrávat, nebo naopak ve strachu nedohrávat.

Velmi pohledná je především část dole u zámečku-klubovny, jamky číslo 1-3. Anglicky parkové místo s velkou mírou intimity. Naopak nahoře, u jamek číslo 4-9, je to mírně fádní (byť grýny č. 5 nebo č. 8 poskytují skvělé výhledy), jamky se také až příliš „nečitelně“ proplétají mezi sebou. Přes pěkně řešený třípar č. 11 se hráč dostane ke krásné jamce číslo 12 (těžký dlouhý čtyřpar), kterým prochází jen v obklopení lesa. Jamky 13, 14, 15 jsou nezaměnitelné a typicky oaksovské – tedy spektakulární. Nabízejí hodně místa a daleké, až ohromují výhledy na Prahu či České Středohoří, dokonce i na Krušné hory. Je to jádro areálu, v němž se také koncentruje jeho podstata. Je jen škoda, že rovněž pěkná jamka č. 16, mírně doglegový pětipar, nezachovala (resp. přeťala) linii původní historické aleje. Ponechání několika stromů přímo na ferveji působí efektně, ale také smutně.

Mimořádně nákladný areál, spojený s výstavbou bytů a vil, míří na určitý typ klientely, na specifický typ hráčů, kteří tento koncept a tento způsob užívání golfu preferují. Je zde i zjevná orientace na zahraničního golfistu, návštěvníka. Nepochybně kus velkého světa v nevelkých českých Nebřenicích. Jakkoli je ale hřiště herně na české poměry mimořádné, osobně mi tento top-class styl není moc blízký.