Ruské hřiště u českých lázní

(G 385) Hřiště Lázně Bohdaneč – Pardubice je tak trochu ruským hřištěm v Česku. Ne že by sem jezdili hrát zbohatlí východoevropané, ale zdejší příroda má něco z ruské krajiny. A teď, kdy se původní devítka rozšířila na osmnáctku, je to ještě patrnější.

Bohdanečské hřiště stojí trochu ve stínu reprezentativní osmnáctky na Kunětické hoře, která je odtud jen pár kilometrů. Místní ale dobře vědí, proč do Bohdanče jezdí. Je tu komornější atmosféra, levnější hra a taky zajímavější příroda. Ještě větší estetickou hodnotu získalo hřiště po rozšíření na osmnáct jamek. Nová devítka navazuje na tu starou tak přirozeně, že žádný šev mezi starým a novým nevidíte. Zmizela pouze jedna stará jamka, její grýn posloužil novému pětiparu. Dalších osm jamek je úplně nových a jsou v místech, kde rostou tisíce bříz.

Jamka č. 11

Už na staré devítce byla jedna typicky ruská jamka. Grýn a okolo samé břízy, mýtina jako z Puškina nebo Tolstého. Podobných jamek teď najde hráč ještě víc, hned pět fervejí lemují dlouhé březové lesíky. Je to doslova ruský ráj i háj, něco podobného na žadném českém hřišti neuvidíte. Dlouhé jamky na rovinatém povrchu mají díky ohraničení stromy výjimečnou atmosféru, vytvářejí unikátní sevřené prostory. Průseky travnaté zeleně obklopené bělobou březové kůry, ve větru se třepotající listoví – idyla.

Jak se na těchto sevřených drahách hraje? Někdy docela těžko. Ferveje jsou široké dvacet až čtyřicet metrů, vedou většinou rovně. Za žádných okolností tedy nesmíte příliš šlajsovat, střílet hodně do strany. To pak míček zaletí mezi břízy a vy hledáte. Stromy sice nejsou úplně husté, ale jediná cesta ven vede jemným vyklepnutím na fervej. Anebo můžete využít toho, že hájky jsou někde lemovány červenými kolíky a tudíž lze s trestnou hrát od okraje. Vždycky je to ale ztráta nejméně jedné rány. Jakmile však hrajete rovně, nejsou tyhle jamky až takový problém. Nejsou příliš dlouhé, bankrů je tu málo a grýny rovné.

Podzimní slunce

Snad nejhezčí z těchto průsekových jamek je pětipar č. 11 s délkou 441 metrů. Břízy na konci jamky obklopují celý grýn, před ním ve vzdálenosti asi sto metrů stojí osamělý strom rostoucí z bankru. U grýnu je ještě malý rybníček. A když tady zasvítí slunce, jehož paprsky pronikají stromovím a lehají si na zelenou fervej, tak je to nádherné místo. Jedno z nejhezčích na českých hřištích obecně.

Do ruské březové části se hráč podívá během celkem dvakrát, mezitím prochází některými staršími částmi hřiště. Jamky jdou v proměnlivém rytmu, vůbec třeba nevadí, že jsou tu dva třípary za sebou. S terénem se tu příliš nepracovalo, spíš se chytře využilo toho, co příroda sama nabídla. Některé přechody jsou trochu delší, ale hra není příliš únavná. Důvodem je naprostá rovina celého hřiště. Stejně jako Poděbrady i tohle je typické hřiště Polabské nížiny, se specifickým druhem zeleně a výraznými vodními prvky. Malých rybníčků, vodních struh, bažin s rákosím, toho všeho je tu plno.

Z estetického hlediska se Lázně Bohdaneč řadí k těm nejlepším příkladům přírodních hřišť, jako je například Čertovo Břemeno nebo Mladé Buky. Za málo peněz se tu odehraje hodně muziky.

Po sportovní stránce je hřiště typická střední třída, pro rekreanta ideální areál. Celková délka ze žlutých 5 700 metrů není mnoho, opravdu těžké a dlouhé jsou snad jen poslední dva čtyřpary (patří do staré devítky). Sem tam by stálo za to předělat odpaliště, jsou stísněná, možná by někde chtělo ještě víc prořezat okolní stromy a zasypat pár nečekaných vodních tůní. Ale kvalita grýnů i fervejí je určitě dobrá.

Hřiště je dvoutvářné v jedné věci: někdy se jeví hra velice těžká, jindy docela snadná. Vyjádřením mohou být tvary zdejších grýnů: některé jsou rovné a snadné, jiné mají tvar sopky a jakmile na nich nezastavíte míč, je to problém. Sjede dolů a máte hned ránu navíc. I jinde to chce velkou přesnost, hlavně nehrát zbytečně do stran. Není potřeba být dlouhý, ale musíte si vždycky dobře rozmyslet bod, kam míříte a kam by měl dopadnout váš míček. Je to terčový golf, při kterém ale stačí drajvy do dvou stovek metrů a být přesný s osmičkou a vyššími holemi. Zatímco Kunětická hora je především pro dlouhé paliče a má hodně prostoru, tady je to jemnější práce. Samozřejmě tu člověk může ztratit hodně míčů, ať už v lesících nebo ve vodě.

Měl jsem na pár místech na hřišti krizi, zahrál jsem například na členitém čtyřparu č. 7 (258 metrů) zbytečně driverem, namísto abych hrál 150 a 110 metrů jen železy. Jamka mne samozřejmě ztrestala, namísto před grýnem jsem byl v lese a hned rána navíc. Na průsekových jamkách jsem ale chytil drajvr v půlce gripu, hrál co nejlehčeji a odměnou mi byly rovné, byť jen do 200 metrů dlouhé rány. Z nich se ovšem na grýn útočilo snadno. Míč jsem v břízách nehledal ani jednou. Byla to přesně ta strategie, jaká se tu má hrát. Být při zemi.

V Lázních Bohdaneč může trvat sezóna klidně až do konce roku, hřiště je nízko a je tu tepleji, než bývá na většině území Čech. Pokud nesněží nebo neleje jako z konve, je tu hra příjemná. Já měl dokonce štěstí, že ke konci podzimního deštivého dne prosvítilo mraky slunce. Ostatně fotografie tu atmosféru snad dokládají výmluvně.