Proč Woods zase neuspěl?

(G 369) Jednou a dost. Tak lze charakterizovat vítěze major turnajů za poslední čtyři roky. Řadu teď rozšířilo další „nové“ jméno: Ernie Els. Padraig Harrington vyhrál v roce 2008 dva tituly, od té doby získalo major osmnáct různých hráčů.

Na Else by před letošním British Open vsadil málokdo. Jeho nejlepší roky se zdály být minulostí, byť v poslední době zaznamenal několik dobrých výsledků. V roce 2010 vyhrál dva turnaje na PGA Tour, předtím ještě jeden v roce 2008. Ale jeho předchozí vítězství je až z roku 2004. Na European Tour se mu také dařilo ve větším počtu zhruba do roku 2006. A jeho zatím poslední vítězný major byl už docela vousatý, z roku 2002. Ovšem bylo to právě na Open. Jak vidno, Jihoafričan Els prostě náklonnost k anglosaskému světu nezapře a na linksech umí.

Letošní Open potvrdilo jednu velkou pravdu, která se často cituje v případě Masters v Augustě: majory se rozhodují na druhé devítce posledního kola. Právě těch posledních devět jamek z celkových sedmdesáti dvou letos na Open opravdu rozhodlo.

Především to pocítil Australan Adam Scott. Ten šel do finále s pohodlným náskokem několika ran. Jenže: čtyři bogy na posledních čtyřech jamkách! Je to podobný výbuch, jako když loni McIlroy zkolaboval v Augustě. Scott si tenhle major opravdu prohrál sám – a nepomohl mu ani zkušený ex-Woodsův caddie Steve Williams, který přece velmi dobře ví, jak se majory vyhrávají…. Že by Scott pro vítězství na majoru ještě psychicky nedozrál?

Dalším favoritem byl Brandt Snedeker. Zahrál sice v závěru tři berdíky, ale taky tři bogy. Ve hře o titul byl i Graeme McDowell. Ten dopadl taky špatně: jeden berdík, ale čtyři bogy, podobně jako Scott.

Nejvíce se ale určitě v posledním kole čekalo od Tigera Woodse. Na třech jamkách ze závěrečných devíti sice zahrál birdie, ale na třech taky bogy. Woods ztratil šance už na první devítce. Přesněji řečeno, na jediné jamce! Na šestce totiž vytvořil „tripláče“, tedy sedm místo čtyř. Na Woodsově výkonu přitom stojí za povšimnutí, že jeho výsledky mají jiný průběh než v době před aférou a zraněním. Tehdy to byl právě on, kdo ve finálovém kole dotahoval, vyrovnával a nakonec předháněl své soupeře (nebo v té době už vedl). Woods měl závěry vždycky lepší než rozjezdy. Jenže teď je to naopak. Woods docela dobře začíná, vzbuzuje v divácích velké naděje, ty ale posléze nedojdou naplnění. Platí to i pro letošní Open, kde právě v neděli zahrál své vůbec nejhorší kolo ze všech čtyř dnů – 73.

Naopak Els nevyhrál nějakými zázračnými výsledky, ale vyrovnanou hrou všech čtyř dnů a tím, že nezkazil závěr. Na posledních devíti jamkách zahrál čtyři berdíky a ani jedno bogy. Bylo to skutečné finále snů pro Jihoafričana. Jeho první major mimochodem pochází už z roku 1994, tehdy vyhrál US Open.

Elsových 68 ve finálovém kole přitom není nejlepším výsledkem dne, ten zahrál Belgičan Colsaerts, který právě díky finálovým 65 ranám vybojoval dělené sedmé místo. I Poulter, Jiménez a Ogilvy zahráli v neděli lépe než Els, 67. Ale Els prostě neměl během těch čtyř dnů ani jeden den s výraznějším výpadkem. Proto vyhrál. Trochu nenápadně, útočil ze zadních pozic, ale triumfoval zaslouženě.

Oč je Els překvapivějším vítězem, o to víc mu to diváci určitě přejí. Big Easy není hráč, který by u kohokoli vyvolával negativní emoce. I když se mu v některých letech třeba tolik nedařilo, byl a je stálým členem golfové rodiny těch nejlepších, je velkou osobností. Tyhle hráče golf potřebuje, protože právě oni přitahují diváky. Elsovi je snadné fandit.

A co Woods? Nevyhrál, ale nutno ocenit, že bojoval a že jeho hra je na vysoké úrovni. Dělené třetí místo je z hlediska očekávání asi zklamáním, ale objektivně není „bronzová“ medaile tak špatná. A o mnohém opravdu rozhodla jediná jamka… Osobně jsem přesvědčen, že jednou to přijde, že Woods zase vyhraje další major. Pokud si bude držet tuhle úroveň hry a bude zdravý, je to jen otázka času. Musí vydržet a věřit. Stejně jako vydržel a věřil Roger Federer, který letos už posedmé triumfoval ve Wimbledonu a opět se vrátil na post světové jedničky, čímž vytvořil nový rekord v počtu týdnů na této pozici. Woods ten svůj patnáctý major také „urve“. A možná i toho Nicklause překoná…