Ani sedmnáctý pokus. Proč Woods nevyhrává majory?

(GOLF 421) Ani po British Open se nerozšířila sbírka vyhraných majorů Tigera Woodse. Skončil šestý. A přitom to vypadalo nadějně. Důvodů Woodsových nezdarů je více, tak si je shrňme.

Někdejší Woodsův trenér Hank Haney považuje British Open za turnaj, který Woodsovi z majorů vyhovuje nejvíc a právě tady má největší šanci vyhrávat. Především proto, že na tvrdých linksových hřištích může hrát železy a nemusí se trápit s driverem, který ho přivádí do potíží.

Po třetím kole byl Woods dvě rány za vedoucím Westwoodem, ale z boje o titul se vyřadil sám hned na první devítce závěrečného kola. Zahrál tři bogey a byla to vůbec nejhorší devítka ze všech jeho čtyř dnů. Druhou devítku opět vyzdobil třemi bogey, byť také dvěma birdie. Výsledkem bylo nejhorší kolo ze čtyř dnů: plus tři rány.

To je první důvod Woodsových nezdarů. Nedaří se mu dovést turnaj k vítězství, nedokáže finišovat tak, aby vyhrál. Dříve to uměl, ovšem tak trochu „po svém“. Woods v drtivé většině případů vítězil (a nejen na majorech) tak, že po třetím kole vedl. Je to pro něj psychologicky vyzkoušená a známá situace a nemá pak problém dojít do cíle. Jakoby k tomu ale potřeboval náskok ze třetího dne.

V posledních letech však musí při majorech útočit zezadu. To mu nesedí, neví si s takovým stavem rady. Je to přímý opak Phila Mickelsona, který právě letošní Open vyhrál famózním útokem doslova z třetí linie. I z toho je vidět, jak jsou oba hráči naprosto rozdílní. Mickelson je hráč typu nahoru dolů, dokáže vybouchnout v nejméně vhodných chvílích (viz letošní US Open), ale pak se jak Fénix z popela zvedá. Woods je mnohem „konzervativnější“, potřebuje mít pevný základ a na něm stavět. Není tak flexibilní. Řečeno terminologií cyklistů: Woods je tempař, který všechny uvaří strojovým výkonem, Mickelson je divoký jezdec nastupující a útočící, jenž se ale svými útoky někdy sám vyřazuje ze hry.

Z čistě psychologického hlediska je samozřejmě těžké vyhrát další major ve chvíli, kdy to sám chcete a kdy to navíc od vás každý očekává. Woods je pod obrovským tlakem a ten tlak navíc s každým nevydařeným majorem stoupá. Vítězství v běžných turnajích je něco jiného – a i proto mohl Woods například triumfovat letos na Players, kde se mu předtím dlouhé roky nedařilo. Nebyl pod žádným tlakem, mohl jen překvapit. Naopak v Augustě nebo na US Open (hraje se v USA) je tíha situace drtivá. A Woods určitě není psychicky stejným hráčem, jako byl před milostnou aférou, rozvodem. Je určitě zranitelnější – ale my to možná ani nevidíme. Nikdo nedokáže dohlédnout na dno Woodsovy psýché.

Z čistě herního hlediska je problém v tom, že Woods hraje příliš mnoho bogey. Chybuje tam, kde v minulosti nekazil. Týká se to právě třetích a čtvrtých kol, která patřila k jeho silným. Dnes hraje spíš tak, že první dvě kola relativně zvládne, ale pak na ně už nenaváže. Woodse ostatní hráči většinou nepřehrávají, spíš on sám se vyřazuje ze hry svými chybami. Někdy ale nemá šanci vyhrát, vítěz prostě předvede famózní výkon: právě Mickelsonových -5 v posledním kole na tomto British Open je prostě hra snů.

Svoji roli možná hraje věk. Faktor, který při čtyřkolovém, vyčerpávajícím turnaji nelze přehlédnout. Woodsovi je nyní 37 let a to je z hlediska špičkového sportovce vlastně pozdní věk. Jen v málo sportech lze v tomto věku vyhrávat. Jistě – golf je právě tím sportem, kde věk nemusí rozhodovat a koneckonců právě Mickelsonovi je nyní už 43 let. Jenže Woodsova hra byla vždy založena na maximální tělesné připravenost, stojí na fyzičce. Golf v podání Tigera Woodse je tím nejatletičtějším, jaký vůbec být může. Jakmile se tedy Tiger nemůže opřít o své mladistvé fyzično (navíc narušované zraněními), je to pro něj jistě určitým omezením.

Nelze přitom říct, že by Woods nebojoval. Od roku 2009 hrál celkem sedmnáct majorů a na celkem devíti z nich byl v TOP 10. Jednou byl druhý, jednou třetí, čtyřikrát čtvrtý a třikrát šestý. I z toho je vidět, že ho od výhry nedělilo mnoho. Lze v této souvislosti připomenout, že na 18 vyhraných majorů Jacka Nicklause připadá celkem 19 jeho druhých míst. Jestliže při svých čtrnácti majorech Woods neměl zdaleka tolik druhých míst a těsných neúspěchů, tak nyní přicházejí jakoby „naschvál“. Možná zákon statistiky.

Woods třináct ze čtrnácti majorů vyhrál s caddym Steve Williamsem. S ním se v roce 2011 rozešel. Přitom Williams mu byl z lidí okolo snad nejblíže. Je také považován za caddyho, který dokáže i v té nejtěžší situaci zachovat pevné nervy, podržet hráče. S Williamsem také vyhrál Adam Scott letos Masters a je zřejmé, že caddyho podpora vykonala u psychicky ne zrovna ocelového Scotta své. Williams by za Woodse jistě žádný major nevyhrál, ale právě na těchto turnajích hrají roli veškeré jednotlivosti, detaily. A tedy i význam caddyho.

Není to také otázka prosté smůly, která Woodse provází? I to je možné. Smolná byla jistě rána letos v Augustě na pětiparu. Míč šel po příhře přímo k jamce, ale narazil do tyče a spadl do vody. Následoval špatný drop a dvě trestné. Kdyby ta smůla v podobě nárazu Woodse nepotkala, zahrál by patrně birdie, měl by ve finále stejné skóre jako vedoucí hráč a šel by do rozehrávky.

Možná bychom našli i další důvody, proč Woods stále nedokáže vyhrát major. Možná je skutečně už za svým zenitem. Ale je potřeba vidět, že stále hraje nejlepší golf na světě. Je světovou jedničkou, navíc s velkým náskokem před ostatními. Standard jeho hry je tak vysoký, jako nemá prakticky žádný jiný hráč na Tour. V tom se mu ani Phil Mickelson nevyrovná.

Woods patrně překoná rekord Sama Sneada v počtu 82 výher na PGA Tour – nyní jich má 78. Snead na své číslo potřeboval 30 sezón, Woods jich má odehraných 18. V tomto případě také nebude pod takovým tlakem, může si i vybírat hřiště, na kterých bude hrát. Ani konkurence nebude tak velká.

Pokud jde o Nicklausův rekord, tak je vše nejisté. Teoreticky je to možné, v reálu se však cíl stále vzdaluje. Nicklaus potřeboval na svých 18 titulů 25 sezón. Woods by tedy při 18 odehraných sezónách mohl mít ještě sedm sezón před sebou, celkem 28 pokusů (a ještě jeden letošní, PGA Championship). Teoreticky jich ale může mít i víc.

Nezbývá, než mu držet palce. Na to ostatní je Woods už sám.