Odjely mi hole!

(G 380) Nedávno jsem se ocitl bez golfových holí. Měli jsme jet na dovolenou, manželka odjela s dětmi i holemi autem napřed, ale z dovolené sešlo a já zůstal doma. Chtěl jsem jít hrát – a tak jsem z komory vytáhl zbytky.

Kdysi jsem v komoře míval pět až sedm „zbytečných“ holí. Tedy těch, které jsem vedle běžně používaných 13 holí z begu nepoužíval. Do téhle sbírky patřila třeba 60⁰ lob wedge, náhradní send wedžka, nepoužívaný hybrid, nepoužívaná trojka dřevo i druhý driver, dokonce dva patry… Postupem doby jsem některé hole přes bazar prodal a zbyly mi čtyři: patr, LW, SW a šestka železo Callaway Forged téměř žiletkového typu, kterou jsem kdysi koupil za 500 korun úplně novou v golfovém obchodě, protože ji vůbec nikdo nechtěl.

Vydat se na hřiště s touhle sestavou holí je poněkud bizarní, ale mně nic jiného nezbývalo. Nešel jsem sice 18 jamek, ale pouze 9, ovšem ta hra stála za to. Potvrdila mé hluboké přesvědčení, že ke golfu – a navíc dobrému golfu – vůbec nepotřebujete plný set 14 holí. Stačí jich pár.

Z týčka jsem hrál všechny rány tou jedinou holí „do pole“, tedy šestkou. Navíc šestkou určenou pro hráče se singlovým hendikepem – což já nemám. Nevěřili byste, jak vás taková ostrá hůl naučí dodržovat správné tempo švihu. Nic neodpustí – a taky jsem pár ran pořádně zkazil. Ale postupem doby jsem si zvykl a rány se mi začaly dařit. A nevěřili byste taky, jak nádherný pocit to je, když od závodní hole letí míč tak, jak má. Jenom to mlaskne, letí to daleko a vysoko. Jednou dokonce (s pomocí větru) na hranici 170 metrů. To bych mohl rovnou na PGA!

Měl jsem k dispozici ještě podivnou kombinaci lob vedžky a send vedžky, tedy dvou holí de facto stejných. Střídal jsem je podle nálady – ale klidně by mi stačila ta send vedžka. Lobka je hůl pro pár situací, většinou ji člověk ani netrefí tak přesně, aby vyprodukovala těch 60 stupňů.

A pak ještě ten patr. Ale snad bych mohl patovat i s šestkou…

Za těch devět jamek jsem nezahrál ani jeden par, protože jsem se nedokázal přiblížit na dostřel šestkou tak blízko, abych mohl hrát na grýn – případně to bylo tak riskantní, že jsem hrát nechtěl. Často jsem ale byl na grýnech plus jednu ránu v regulaci, výsledkem pak bylo spolehlivé bogy. Někdy ale přišlo doublebogy. Nezahrál jsem žádný divoký výsledek 4 nebo 5 nad par, ale co je důležitější: nebyl jsem skoro vůbec v problémech. Bankry jsem míjel z veliké vzdálenosti, většinou jsem se pohyboval na ferveji. S šestkou železem prostě nehrajete takové banány jako s driverem, ani zběsilé topance jako s trojkou dřevem.

Tu hru se třemi (čtyřmi) holemi jsem si vážně užil. Doporučil bych každému hráči, aby jednou vyndal ze svého bagu většinu holí a hrál jen s patrem, nějakou vedžkou a jedním železem – třeba sedmičkou, možná i šestkou či pětkou, ale ty už jsou trochu těžší. Snadno díky tomu pozorumíte i strategickým otázkám golfu. Naučíte se hrát na jistotu, uvědomíte si, že cesta k úspěchu nevede přes délku, ale v prvé řadě přes přesnost. Budete často hrát i krátké rány do 50 metrů okolo grýnu, čímž získáte jistotu v krátké hře.

A především: pouhé dvě hole s loftem vám přesně ukáží, jak je to s vaším švihem. Uvědomíte si, kolik ran hrajete právě tu ideální délku a kolik je zkažených, letí jen 70 či 80 procent vzdálenosti. Tím, že neřešíte výběr hole, můžete se více soustředit na švih samotný. Víte také, že nemá cenu snažit se o nadbytečnou délku – tudíž se váš švih může zklidnit. Což je přesně ta cesta k celkovému zlepšení skóre.

Budu hru s pár holemi praktikovat častěji. Navíc ta šestka železo se mi vážně líbí, je to stylová a esteticky vytříbená hůl. Byla by škoda, kdyby ležela jen v komoře.