Názor: prezidentka Beřovic k hendikepům

(G 343) Předminulý týden jsem na tomto místě psal o (ne)aktivním hendikepu a v článku jsem se dotkl otázky celého systému, podle kterého se v Česku počítá hendikep amatérských hráčů. Názory v článku vyprovokovaly poměrně živou diskuzi (např. na serveru golf.cz). Mám dojem, že téma je aktuální a zajímá hodně hráčů.

Na článek mi také přišel jeden obsáhlejší mail. Napsala ho prezidentka beřovického klubu ing. Jana Jonášová. Myšlenky v něm obsažené mi připadají natolik podnětné, že jsem ji požádal o svolení k zveřejnění. Jde o názory se značnou vypovídací hodnotou, neboť jsou podloženy bohatou zkušeností prezidentky s golfovým prostředím – beřovický klub má přes 900 členů, je znám aktivní klubovou prací, hřiště využívají rekreační hráči, sportovně zaměření i děti. Berte tedy tento názor jako další příspěvek do debaty, která by rozhodně měla dále pokračovat.

Jana Jonášová píše: „Myslím, že v amatérském golfu jde o hru a jen proto, aby nás bavilo hrát turnaje, tak máme HCP. Proto také podle pravidel klidně můžete startovat s nižším HCP, vyšší je trestán diskvalifikací. Ve výkonnostním golfu už vůbec nemá smysl o HCP mluvit, vždyť se hraje na rány nebo na jamky.

HCP měl tedy původně umožnit více radosti z turnajového klání, ale neměl se stát cílem všehomíra. Pomalu se zapomíná, že turnaj je zajímavý tím, že s někým soutěžíte a chcete ho porazit, nikoli tím, že jste „snižoval“.

Když se u nás hrála čtvrtá liga, tak jsem sledovala týmy. Hráč se vrátil z kola a tým byl zvědavý, jak dopadl. On hrdě hlásil: „Udržel jsem!“ To mi přijde na hlavu.

Recept je jednoduchý. V koutě v recepci by měl stát počítač a každý by si mohl po hře (jakékoli) zadat výsledek a tak si upravit aktuální HCP. Proč to hlídat? Jestli si někdo bude zapisovat pouze dobrá kola, tak se lepším golfistou určitě nestane. Začne-li tedy soutěžit, tak prohraje. A nebude-li soutěžit a bude se tím HCP chlubit jen při obchodních jednáních, tak budiž mu přáno.

Obráceně je to taky jednoduché. Kdo v turnaji uhraje víc bodů nežli třeba 45, tak tomu se upraví HCP, ale turnaj nevyhraje. Tak je to údajně ve Švédsku – nevím, ale přijde mi to chytré. Nepotřebujeme mraky algoritmů, HCP kontrol, zklamaných golfistů a nešťastných STK funkcionářů. Kvůli jedné HCP kontrole nám z klubu odešel člen, letos zase psal manžel jedné golfistky, že ona nehraje ráda turnaje, ale považovala za svou povinnost ty čtyři výsledky k aktivnímu hendikepu přinést – a taky je přinesla. Přesto jí HCP znehybněl. Důvodem byl údajně fakt, že jeden z těch turnajů se hrál jen na snížení a nikoli i na zvýšení HCP, a tak se to nepočítalo. Náš STKář ji HCP rozpohyboval a byl pokoj; ale myslím, že bychom se tím jako dospělí lidé vůbec neměli zabývat.

Někteří hráči tak touží upravovat si HCP, že se dožadují většího počtu turnajů, než je možno zorganizovat. Jde o jednotlivce a nemá smysl pořádat turnaj pro čtyři lidi, to pak není vůbec ta hra. Přesto se to děje, jako bychom zapomněli, o čem soutěž je. Jde zejména o amatérské hráče, jejichž HCP je nižší než 11,5, a tak nemohou hrát na nesoutěžních kolech.Tak náš STKář požadoval na federaci snížení této hranice, protože tito hráči chtějí bojovat s HCP a na křížkové turnaje se nedostanou. Nepochodil. Razantní většina byla toho názoru, že by všichni švindlovali. Jako by se na turnajích nešvindlovalo…

Dalším silným projevem byrokracie českého golfu je skutečnost, že bez federační kartičky nejste člověk. Pokud ovšem nejste například Korejec – pak vás všichni pustí hned hrát a na nic se neptají.

V zelených kartách došlo sice k pokroku, ale zdá se, že to hodně lidí mrzí. Stále je podporováno tvrzení, že to bez profesionálního trénování vůbec nejde. To zcela určitě není pravda. Prostě každý ať si vybere, co mu vyhovuje – proč pořád donucovat, diktovat a dohlížet?

Často poslouchám argumenty, že začátečník hřiště rozryje tak, že ho provozovatel nedá do smrti dohromady. Ano, golfisté opravdu občas hřiště pěkně rozryjí, ale rozhodně to není doména začátečníků. Je prostě údělem provozovatelů to hřiště zase upravit.

Výbor federace předkládá svou vizi českého golfu tak, že se zcela soustřeďuje na výkonnostní a špičkové sportovce, případně na jejich výchovu. Tím se ovšem oslabujeme o jeden z největších argumentů pro to, aby tento krásný sport získal řadu dalších příznivců. To je totiž fakt, že golf lze hrát v různém věku s různou výkonností, s nejrůznější fyzickou výbavou a může nás úžasně bavit a naplňovat nám život. Nejde přece jen o špičkové sportovce, to je třešnička na dortu. Hlavní je pro nás náš normální člen, kterého to baví a přijede si zahrát.

A tak uvažujeme o tom, že zavedeme členy, kteří nebudou ve federaci a členy, kteří tam budou. Přesně podle toho, jak to bude jednotlivým hráčům vyhovovat. Někteří rozhodně nehodlají hrát federační turnaje. Narážíme však na obavu lidí, že si na ostatních hřištích vůbec nezahrají, protože je někdo v recepci nepustí. A to přesto, že jim jako řádný klub povedeme HCP. Prostě nejsou to Korejci…

Jsem nicméně obrovský optimista, a tak si myslím, že stejně všechno nějak pomalu a po přískokách nakonec půjde svou cestou. Jen tomu musíme trochu pomoci.“