Na kole za golfem do Srbska

(G 357) Víte, kde leží hřiště Srbsko? Na Balkáně rozhodně ne, není to ani známé Srbsko u Berounky. Golf Srbsko najdete v Českém ráji a já se tam vydal nikoli s golfovými holemi, ale na kole.

Mezi lety 2004-2006 se mi podařilo objet (autem) všechna česká golfová hřiště. Bylo jich tehdy 69. Snažím se od té doby navštívit další nově otevřená, ale především u moravských mám mezery. Z těch českých mi dosud chyběla dvě: Srbsko a východočeská Osyčina u Chocně. Do Srbska jsem se proto vydal tenhle víkend.

Srbsko. Na téhle louce to je.

Jakmile je dvacet nad nulou, nejedu hrát golf, ale vyrážím na kolo. Logicky jsem o víkendu, kdy bylo okolo třicítky, šlápl do pedálů. Srbsko je rekreační obec v Českém ráji, hned vedle Komárovského rybníka, což je známé kempingové a turistické letovisko. Drajving tu funguje už roky, loni se podařilo zdejší akademii znormovat na „regulérní devítku“ a hřiště tedy mohlo být přiřazeno k seznamu dnes již 93 golfových hřišť, která najdete v Česku.

Rozhodně na zdejší hřiště nejezděte s přehnaným očekáváním. Termín „regulérní devítka“ jsem dal do uvozovek zcela po právu, protože podle score karty má hřiště jen dva čtyřpary s délkou do 250 metrů ze žlutých, ostatní jsou třípary. Ale už letos by se mělo hřiště zase rozšířit, jamky se prodlouží a bude tu snad i jeden pětipar.

Srbsko, zrovna zapískovaný grýn.

Srbsko do značné míry naplňuje známé označení „posekaná louka“, ale rozhodně bych nechtěl, aby to vyznělo pejorativně. Kdyby totiž taková „louka“ byla u každého rekreačního letoviska (jako jsou dnes tenisové kurty), kdyby byla u každého města s aspoň 5 000 obyvateli, pak máme golfistů určitě dvakrát, třikrát tolik. Srbsko je areál, který prostě dělá golfu velmi dobrou službu. Nejen tím, že si tu může zahrát kdokoli bez jakéhokoli omezení, ale i tím, že je tu levno: cena 200 korun, resp 250 (o víkendu).

Nebudu hřiště hodnotit z hlediska herního, přijel jsem na kole a ne s holemi. Hřiště jsem si nafotil, prošel a udělal si základní představu, jak se tu asi hraje. Rovina vůkol, grýny přírodní, překážek spíše méně. Ale na odpališti se už připravovali dva hráči a viditelně se těšili, jak si to ještě ne úplně horké dopoledne užijí. Golf se prostě dá hrát na mnoho způsobů a Srbsko jeden z nich hezky ukazuje.

Moje cyklistická cesta z Českého ráje vedla směrem na sever, na další golfové hřiště, které znám a na kterém jsem už i hrál. Do Semil. Přejet Kozákovský hřbet znamenalo vystoupat do slušného kopce, ale pohled na Český ráj i s jejich dominantou, hradem Trosky, za to určitě stál. A pak už šupem dolů do údolí Jizery na jedno z nejkurióznějších hřišť u nás.

Semily, čtyřicet let kultivace

Semily mimochodem šly v minulosti právě tou samou cestou, jakou dnes jde Srbsko. Prakticky z ničeho tu vyrostlo něco. Je to hřiště z počátku 70. let, které tehdy mělo také jen šest jamek. Postupně se budovaly další, v 80. letech jich bylo osm a po roce 1989 se hřiště stalo devítijamkovým. Vyrostl tu i drajving (je na druhém břehu řeky v kopci), vybudovala se pěkná lávka přes řeku. Hřiště má i dnes naprosto negolfový, omezený a horský prostor, kde se jamky křižují a hraje se tzv. všelijak. Například se pálí dvakrát přes řeku Jizeru nebo z odpaliště vysoko ve stráni. Ale hraje se k velké spokojenosti hráčů, hlavně těch zdejších. V Semilech ostatně vyrostlo i hodně kvalitních sportovních hráčů.

V Semilech se hraje přes vodu

Když jsem procházel semilské hřiště v cyklistickém úboru a v legračních botách s nášlapy, lidé si mne na hřišti prohlíželi. Ale nic neříkali, podle foťáku rychle pochopili, že si tu „dokumentuji“. Dali se se mnou i do řeči. Nikomu jsem zjevně nevadil, areál je ostatně otevřený, žádné nápisy „Soukromý pozemek“, „Vstup omezen“ a podobně. V Semilech stejně jako v Poděbradech dobře vědí, že otevřenost areálu je pro golf důležitá, přivádí nové hráče a získává dobré jméno. Naopak plot okolo golfu odrazuje.

Pokud tedy někdy budete hrát golf a uvidíte, jak vedle jamek běhá podivná postava cyklisty s foťákem a kyne vám, abyste si ho nevšímali a hráli, pak jsem to já. Nevyhánějte ho – možná se pak uvidíte na fotkách stejně jako ti lidé, které jsem vyfotil v Semilech.