Máme příliš mnoho trenérů?

(G 358) Obvykle se říká, že v Česku je příliš mnoho hřišť a málo hráčů. Je to možné. V čem ale skutečně bodujeme, to je počet golfových trenérů na počet hráčů.

Nejvyspělejší golfovou zemí jsou USA, a to všech stránkách: co do počtu hřišť, hráčů, síly golfového byznysu atd. Americká PGA sdržuje zhruba 28 000 členů, přičemž jde z valné části o trénující profesionály. Jen menší část jsou lidé živící se pouze turnajových golfem, mezi členy najdeme i další golfové pracovníky.

Když počet 28 000 rozdělíme na zhruba 26-30 miliónů amerických golfistů, vyjde nám, že na jednoho profíka připadá asi 1 000 hráčů.

A teď Česká republika. V české PGA je v současnosti na 250 členů, přičemž většina z nich rovněž spadá do ranku vyučující golfový profesionál. A vezmeme-li počet zhruba 50 000 současných aktivních golfistů v Česku, zjistíme, že na jednoho profíka připadá zhruba 200 hráčů.

Skutečnost, že v Česku je pětkrát hustší výskyt golfových trenérů než v USA, je poněkud udivující. To jsme opravdu takoví blázni do golfu, že bez trenérů nemůžeme hrát? A to je opravdu u nás tolik skvělých golfových učitelů, poměrově mnohem více než v USA?

Jedním z hlavních důvodů tohoto vysokého počtu je určitě fakt, že každý golfový novic v Česku musí právě u profíka prokázat, že zvládá základy hry a chování na hřišti. Tato skutečnost zajišťuje profíkům stálý příjem klientů a peněz. To je obrovský rozdíl od USA, kde k trenérovi jdete jen v situaci, kdy sami chcete.

Tato skutečnost stojí i za tím, že ceny českých profíků nejsou vůbec malé. Například v Praze je běžná taxa trenérů 1 000 korun za lekci trvající 50 minut. Jsou i trenéři s cenou vyšší, například 1 500 korun. Teoreticky má trenér při pouhých čtyřech lekcích denně za 1 000 Kč za pětidenní pracovní týden 20 000 korun. A za měsíc rovných 80 000 korun. Kdyby měl dost klientů a dělal osm hodin denně, tak je to neuvěřitelných 200 000 korun. To není špatný džob.

Právě peníze jsou hlavním motivem, který táhne nejrůznější hráče mezi profesionály. Ne všichni samozřejmě mají čtyři klinety denně po celý týden, ne všichni si mohou dovolit požadovat 1 000 korun; někteří mají taxu i 500, ale to je většinou minimum. I tak si trenér přijde skoro vždy na solidní peníze, jakých by v jiném povolání (které zastával před profesionální kariérou) patrně nedosáhl.

Poznal jsem kdysi trenéra, který tuto skutečnost potvrzoval do puntíku (a byl to velmi příjemný a slušný člověk). Měl maturitu a po revoluci dělal v jakémsi úřadě. Nebavilo ho to, měl málo peněz. Od dětství hrál golf a asi to bylo to jediné, co v životě uměl nad průměr. Stal se profíkem. Náhle rychle rostla jeho životní úroveň. Koupil si nové auto, nové hodinky, partnerka nemusela pracovat. Dotyčný prostě spojil příjemné s výhodným.

Nedávno jsem se ovšem bavil s jedním úspěšným českým podnikatelem, bohatým člověkem, který zná i trenéry ze zahraničí. Řekl mi: „Až na pár výjimek mi čeští profíci připadají, že jejich sociální status neodpovídá jejich skutečných schopnostem a také významu golfového trenéra ve společnosti. Jsou přepláceni, staví se do role důležitějších, než ve skutečnosti jsou. Je to anomálie, která odráží skutečnost, že golf je v Česku pořád ještě někde jinde než ve vyspělých zemích.“

Musel jsem s ním souhlasit. Napadlo mne, že například tenisoví trenéři na tom určitě nejsou finančně tak dobře a navíc mezi tenisty je pojem „trenér“ vcelku nevýznamnou veličinou. Důležitý je hlavně z hlediska tréninku dětí, dospělí k nim moc nechodí. V golfu je to ale naopak.

Je proto logické, že mezi českými profíky najdeme i takové, kteří by v zahraničních podmínkách neměli šanci se prosadit. Například mnozí mladší hráči, bez životních i pedagogických zkušeností, procházejí v zahraničí mnohem delší dobou zaučování pod vedením zkušenějších. Je také nedůvěryhodné, když golfový profík hraje na turnaji nad 85 ran, neřku-li nad 90. A je samozřejmě otázkou, jaká je vlastně objektivní cena jedné golfové lekce. Je to opravdu těch 1 000 korun? Jistě, určuje ji trh, ale jen připomenu, že učitelé na gymnáziích, kteří musí pro svou odbornost vystudovat vysokou školu, mají průměrné platy asi 25 000 měsíčně.

Nerad bych, aby to vyznělo jako kritika. Je to spíš jen konstatování faktu. Profíci prostě využívají možnosti, které trh nabízí. Budiž jim přáno. Život golfového profesionála určitě není lehký. Kdo trénuje mimo Prahu a střední Čechy, případně mimo velká hřiště, ví své. A i ti pražští vědí, že stát na rozhožce pět hodin denně a učit pořád to samé, taky není žádný med. Časy se také mění a se stále menším počtem golfových noviců a tím, jak lidé šetří, se i výdělky profíků snižují. Ale ten nepoměr mezi USA a Českem, ten je opravdu zvláštní.