Který patr je nejlepší?

(GOLF) Patr si golfisté vybírají jinak než ostatní golfové hole. Dají víc na pocit a estetickou stránku. Patr je natolik individuální hůl, že není možné říct: tenhle je nejlepší. Přesto jsou některé patry pro průměrné hráče vhodnější než jiné.

Někteří golfisté zkoušejí jeden patr za druhým. Na každou sezónu si koupí nový. Pár týdnů jim placebo efekt nové hole vydrží, pak se vše vrátí do zaběhaných kolejí. Jiní hráči jsou svému patru věrní, co nejdéle to jde. Zvykli si a neměnili by. Obě cesty přitom mají četné zastánce.

Během deseti let hraní jsem měl asi pět patrů, přičemž po prvních dvou jsem si koupil ten, který mám dodnes: Odyssey White Hot – Two Ball Blade. Ačkoli je v názvu „blade“, je to patr typu mallet, tedy se zadní rozšířenou částí – jsou na ní dvě bílá kola, jako golfové míčky. Z bladu má jen přední část.

Mám tenhle patr asi osm let a už když jsem si ho pořizoval, věděl jsem, proč chci právě tenhle. Měl jsem tehdy hendikep okolo 20 a věděl jsem, že potřebuju v patování trochu „pomoci“. Vždycky, když jsem v prodejně vzal do ruky patr typu mallet, byl jsem s ním přesnější.

Je to dáno fyzikálními zákony. Mallety mají širší plochu, při pohybu disponují větší „setrvačností“ a vyvážeností. Jsou pro běžného rekreačního hráče vhodné, lépe udržují správný směr pohybu. Rekreanti nemají pohyb strojově přesný jako profesionálové, ruce se jim všelijak vychylují – a mallety jim podávají pomocnou ruku.

S malletem jsem schopen hrát lépe především metrové paty, u kterých je potřeba být maximálně přesný. U delších patů, kde rozhoduje hlavně správný odhad vzdálenosti, už se klady této hole poněkud vytrácejí, je to s ní stejné jako s ostatními.

Asi před šesti lety jsem narazil na mallet od Pingu (byl modré a šedé barvy), který měl poměrně širokou zadní část, ale byl naprosto skvělý právě v celkové vyváženosti a schopnosti udržet směr. Stále jsem váhal, zda si ho mám koupit (stál okolo 4 000 korun), navíc byl přece jen už dost veliký, těžký a v bagu by hodně bouchal do ostatních holí (kryt na patr nenosím, určitě bych ho ztratil, taky sundavání/nandavání mě nebaví). Nakonec jsem ho nekoupil a dodnes toho v podstatě lituji – bohužel Ping už tenhle model nevyrábí.

Mám ve výbavě ovšem i druhý patr, typu blade – tedy klasičtější, úzký. Původně jsem s takovým typem začínal, byl to patr asi za 800 korun. Měl trochu kladívkový zvuk i tupý pocit při úderu. Ale líbil se mi. Pak jsem měl ještě jeden, pak ještě další, pak ještě jeden od Odyssey – a všechny jsem je postupně prodal. Nakonec jsem si koupil asi před dvěma roky za 1 700 korun patr Cleveland, který mi vyhovuje.

Proč jsem chtěl mít vedle spolehlivého Odyssey malletu ještě druhý, blade?

Jednak proto, že mi design typu blade na rozdíl od prakticky všech malletů připadá hezký a dokonalý. Taková hůl je jako elegantní štíhlá ženská. Dalším důvodem je to, že s patrem blade snadno zvednete míček z grýnu: jen ho naberete zadní částí (ale nesmí mít moc vysokou hranu, což můj předchozí Odyssey měl). Paty do zhruba 25 centimetrů od jamky totiž už nedohrávám, míček si holí zvednu – a na to je blade ideální.

Problém je v tom, že s patrem blade to už musíte víc umět. Chvíli mi trvalo, než jsem přišel na fígl: držím ho trochu nakloněný, eliminuji jeho loft a jsem díky tomu přesnější. Ale pořád si víc věřím s patrem mallet.

Na rekreační hru si proto beru blade, na turnaje mám v bagu mallet. Někomu to připadá podivné, s každým patrem se přece musím přizpůsobovat, ale já si zvyknu docela rychle. Ani s jedním či druhým nemám větší problémy při odhadu vzdálenosti. A když nedohraju či přehraju o dva metry, není to chyba hole, ale vždycky rukou a hlavy.

Patr je skutečně natolik individuální záležitostí, že nelze jen tak říct: Kupte si mallet, pomůže vám. Hůl může sice mírně pomoci, ale v tom nejdůležitějším u rekreačních hráčů, tedy v odhadu délky, si musí hráč pomoci sám. Musí si vypěstovat cit. Správná délka je také pro rekranty klíčem k úspěchu: není důležité dávat dvoumetrové paty, ale zásadní je, abyste si z dvou až deseti metrů vždycky dokázali přihrát co nejblíže k jamce. Je jedno, zda míček skončí před, za, vlevo, vpravo. Prostě vždy na „jistý“ druhý pat.

Nebyla tu ještě řeč o „smetácích“, dlouhých patrech. O jejich efektu vůbec nepochybuji, určitě lepšímu patování pomáhají. Ale opět jen pokud jde o přesnost, nikoli o délku. I proto si myslím, že pro rekreanta tahle hůl nemá větší efekt. A navíc: nač si zvykat na něco, co za chvíli skončí na smetišti golfových dějin. Nebo spíš smetákovišti.